ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2192.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2192/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Janem Huškem v právní věci žalobce J. M. , zast. JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, proti žalovanému Tesco Stores ČR , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČ 45308314, zast. JUDr. Růženou Trojánkovou, advokátkou, se sídlem AK Kinstellar, s. r. o., v Praze 1, Na Příkopě 19, o zrušení rozhodčího nálezu o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 246/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, č. j. 68 Co 375/2012-404, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč včetně DPH do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 3. 2013, č. j. 68 Co 375/2012-404 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 3. 2012, č. j. 52 C 246/2006-350 v jeho zamítavých výrocích I. a II., změnil výši nákladů řízení, které nyní činila 61.984,- Kč jinak i tento výrok o nákladech řízení potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovoláním ze dne 10. 6. 2013 napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, č. j. 68 Co 375/2012-411 s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012 a uplatněnými dovolacími důvody je nesprávné právní posouzení věci, dále, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno, jak to vyplývá ze shora uvedeného, po 1. 1. 2013, tedy po nabytí účinnosti zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1965 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle jehož přechodných ustanovení, a to čl. II. bodů 1 a 7 se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po 1. 1. 2013 se projednají a rozhodnou podle právní úpravy občanského soudního řádu ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolacím důvodem může tedy být podle ust. §241c odst. 1 o. s. ř. jen nesprávné právní posouzení věci.
V dovolání je pak odvolatel povinen vedle obecných náležitostí uvést mj. vymezení důvodu dovolání a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Pokud dovolání neobsahuje, mj. v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti dovolání doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nebylo-li dovolání řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda senátu dovolacího soudu (§243f odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je zřejmé, že dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti stanovené zák. č. 404/2012 Sb. Dovolatel odkazuje v dovolání na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. odkazuje na přípustnost dovolání upravenou ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012. Dovolatel přehlédl, že zák. č. 404/2012 Sb. nově koncipoval v ust. §237 o. s. ř. důvody přípustnosti dovolání a to tak, že dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel tedy v dovolání nevymezil žádný z důvodů přípustnosti dovolání účinných v rozhodné době, popř. tento nedostatek neodstranil v době trvání lhůty pro dovolání.
Dovolací soud proto podle §243c o. s. ř. ve spojení s §243f odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu