ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2611.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2611/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce J. Ch. , zastoupeného Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o 342.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudu Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 403/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. dubna 2011, č. j. 17 C 403/2009-57, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 342.000,- Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že pro vyplacení pojistného plnění nejsou splněny podmínky.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 9. února 2012, č. j. 70 Co 7/2012-85, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. dubna 2011, č. j. 17 C 403/2009-57, ve vyhovujícím výrok I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 342.000,- Kč s příslušenstvím specifikovaném v tomto výroku, a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že došlo k pojistné události předpokládané pojistnou smlouvou č., uzavřenou mezi účastníky dne 6. 6. 2008, týkající se pojištění vozidla Mercedes Sprinter reg. zn., spočívající v tom, že došlo k odcizení pojištěné věci ve smyslu čl. XXIV. odst. 19 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“), které jsou součástí smlouvy, a to formou neoprávněného užívání pojištěné věci třetí osobou podle čl. XXIV. odst. 18 VSP, stanovící v tomto článku, že neoprávněným užíváním cizí věci se rozumí neoprávněné zmocnění se pojištěné věci v úmyslu ji přechodně užívat. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s právním náhledem na posouzení věci, které učinil v jeho zrušovacím usnesení ze dne 9. 12. 2010, č. j. 70 Co 540/2010-44. Skutečnost, že K. V., jakožto nájemce, který při pronájmu vozidla od žalobce vystupoval pod cizí identitou, osoby D. M., prokazujíc se falešným občanským a řidičským průkazem, a který po uplynutí nájmu vozidlo nevrátil, odvolací soud vyhodnotil jako neoprávněné zmocnění se pojištěné věci, jako jedné z forem odcizení vozidla. Uvedl, že není rozhodující, že při této formě odcizení nebyla použita fyzická síla nebo bezprostřední fyzické násilí, jestliže pojistné podmínky v souvislosti s neoprávněným zmocněním se věci nehovoří o násilí či síle jako podmínce zmocnění. Konstatoval, že podvodné jednání K. V., za něž byl také uvedený odsouzen, směřovalo od počátku k tomu, aby bylo zkomplikováno, resp. zmařeno pátrání po vozidle a po jeho držiteli po ukončení nájmu, a jeho jednání směřovalo od počátku ke zmocnění se vozu, proto je třeba v dané věci učinit závěr, že byla naplněna skutková podstata pojistné události podle uzavřené pojistné smlouvy a žalobce má nárok na pojistné plnění v žalované výši.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že považuje dovolání za přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že věc byla nesprávně právně posouzena, neboť soudy učinily nesprávný výklad VPP s ohledem na posouzení jednání žalobce a neoprávněného zmocnění se vozidla třetí osobou.
Dovolatelka namítá, že pojmovým znakem odcizení vozidla je jeho zmocnění a zmocněním se rozumí něco si přivlastnit zejména silou či mocí, dostat do své moci, pod svoji nadvládu. Poukazuje na to, že v daném případě byla však pojištěná věc K. V. předána dobrovolně na základě uzavřené smlouvy o dlouhodobém pronájmu a na základě předávacího protokolu. Domnívá se proto, že v jednání K. V. chybělo zapojení síly, moci či násilí a nemohlo tedy dojít ke zmocnění se věci. Nedošlo-li ke zmocnění se věci, není možno pak takové jednání považovat za odcizení věci ve smyslu VPP. Podle dovolatelky není rozhodující, jaký subjekt pod jakou identitou si vozidlo pronajal, ale rozhodující je, že bylo pronajato a do dispozice nájemce svěřeno dobrovolně.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl jeho zamítnutí pro jeho nedůvodnost, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Má za to, že podmínky předvídané pojistnou smlouvou byly splněny. Zdůrazňuje, že podle VPP byl pojem neoprávněného užívání vymezen jako jedna z forem odcizení vozidla, přičemž K. V. při pronájmu vozidla užil vůči žalobci lsti, což lze podle jeho názoru stavět na úroveň síly nebo násilí. Připomíná, že uvedený byl za své jednání uznán vinným z trestných činů podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny. Dovozuje tedy, že má nárok na plnění z pojistné smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve věci samé vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, přičemž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším zamítavém rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí usnesením zrušil. Dovolání vychází ze způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady nenamítá.
Nejvyšší soud se dále zabýval přezkoumáním napadeného rozsudku z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení otázky nároku žalobce na pojistné plnění z pojistné smlouvy uzavřené s žalovanou je důvodná.
Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1149/2012, či ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1220/2012, se chápe zmocnění se cizí věci tak, že osoba, resp. pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, tedy věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám. Přitom u drobných věcí postačí, že je pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo schová. U větších věcí bude zmocnění se věci záležet v jejím odnesení nebo odvezení, tedy za pomoci nástroje.
Namítá-li žalobce, že K. V. při pronájmu vozidla užil vůči žalobci lsti a že uvedený byl za své jednání uznán vinným z trestných činů podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny, je třeba upozornit na skutečnost, že podvod a ani padělání a pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí podle uzavřené smlouvy, resp. VPP. Ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění platném ke dni uzavření pojistné smlouvy, se rozumí pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Žalobce tedy nemá právo na uplatněné pojistné plnění, jestliže podvod a ani padělání a pozměňování veřejné listiny není nahodilou pojistnou událostí, s níž je spojován nárok na pojistné plnění.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že závěr odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního stupně, ohledně posouzení nároku žalobce na pojistné plnění z uzavřené pojistné smlouvy není v souladu se smluvními ujednáními účastníků a ani v souladu s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl uplatněn důvodně, a tudíž napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.). Soud prvního stupně bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu