ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2828.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2828/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: Open at Lowe, s. r. o. , se sídlem Praha 2, Libušina 3, IČ 27065464, zastoupený JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Malá Strana, Hellichova 1, PSČ 118 00, proti žalovanému: DECKER, s. r. o. , se sídlem Praha 7, Milady Horákové 55/548, zast. JUDr. Naďou Kratochvílovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Spálená 21, o zaplacení částky 300.000,- Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 21/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 2 Cmo 215/2009-104, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 2 Cmo 215/2009-104, se ve výrocích II. a III. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. března 2009, č. j. 36 Cm 21/2008-69, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s úroky ve výši 9,75% ročně od 8. března 2007 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 65.312,- Kč (výrok I.) a pokud se žalobce domáhal na žalovaném dalších 9% úroků ročně z částky 300.000,- Kč za dobu od 1. listopadu 2006 do 31. prosince 2006 a úroků ve výši 9,5% ročně z částky 300.000,- Kč za dobu od 1. ledna 2007 do 7. března 2007, žalobu v této části zamítl.
Soud prvního stupně vzal za svá skutková zjištění souhlasná prohlášení účastníků o tom, že mezi nimi byla dne 27. 7. 2006 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku podle §630 an obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), a to automobilu zn. Porsche 996 carrera 4 cabrio na dobu od 1. 8. 2006 do 30. 10. 2006 za nájemné ve výši 535.500,- Kč a dále za poskytnutí jistoty v částce 300.000,- Kč. Předmětné vozidlo vrátil žalobce žalovanému před ukončením sjednané doby dne 14. 10. 2006, neboť došlo k jeho zničení v důsledku havárie a tím smlouva zanikla podle §636 odst. 1 obch. zák. Podle ust. čl. V. bod 5. smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci složenou jistotu 300.000,- Kč. Škoda na vozidle byla uhrazena vlastníku vozidla, který byl ve vztahu k žalovanému leasingovým pronajímatelem.
Se zřetelem k tomu, že žalovaný uplatnil v řízení námitky započtení své pohledávky z odpovědnosti žalobce za škodu proti pohledávce, vymáhané žalobcem, zkoumal soud odpovědnost žalobce podle §373 an. obch. zák. Mezi vynaloženými náklady, které žalovaný uplatnil jako svou škodu a tvrzeným porušením povinnosti žalobce k řádnému sjednání pojištění však soud neshledal příčinnou souvislost a již z toho důvodu námitku započtení, vznesenou žalovaným, neuznal.
Soud prvního stupně proto posoudil vymáhanou pohledávku žalobce na vrácení složené jistoty za oprávněnou. Za nedůvodnou uznal soud žalobu pouze v části příslušenství (úroku), uplatněné do 7. 3. 2007, tedy do doby, kdy se žalovaný dle vyúčtování doručeného leasingovou společností dověděl o tom, že škoda na havarovaném vozidle byla vlastníku pojišťovnou uhrazena s tím, že sedm dní má soud za dostatečnou dobu k úhradě peněžité částky.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v prvním odstavci výroku opravil tak, že jej označil jako bod I. (výrok I.), v téže části výroku rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.)
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení předcházejícího jeho vydání podle §212 a §212a občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a po doplnění dokazování nově žalovaným navrženým důkazem podle §213 odst. 4 a §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné.
Odvolací soud z provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně zjistil, že žalovaný uzavřel dne 27. 10. 2006 smlouvu o nájmu dopravního prostředku Maserati Coupe Cambiocorsa 4.2 se společností JH Komplet agency s. r. o. jako pronajímatelem za nájemné ve výši 642.600,- Kč. Nutnost uzavření této smlouvy vysvětloval žalovaný nutností opatřit náhradní automobil, aby mohl dostát svým smluvním závazkům. Odvolací soud – jelikož tak neučinil soud prvního stupně – připustil v odvolacím řízení provedení důkazu navrženého žalovaným, a to smlouvou o pronájmu vozu zn. Porsche 996 Carrera 4 cabrio ze dne 2. 10. 2006 mezi žalovaným jako nájemcem a společnosti TRANS - WEB SERVICES s. r. o. jako pronajímatelem, na dobu od 1. 11. 2006 do 30. 4. 2007, k níž byl uzavřen dodatek ze dne 30. 10. 2006, jímž byl výslovně změněn pouze předmět pronájmu na automobil Maserati Coupe Cambiocorsa 4.2. „Odvolací soud tedy uzavřel, že ze smlouvy vyplývá, pokud by žalobce předmětné pronajaté vozidlo vrátil nepoškozené, žalovaný by nájemné ve výši 642.000,- Kč společnosti JH Komplet agency s. r. o. platit nemusel.“
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení §373 an. obch. zák. o odpovědnosti za škodu, avšak vzal v úvahu pouze povinnost žalobce vozidlo na dobu nájmu pojistit a zcela pominul prvořadou povinnost žalobce podle smlouvy ze dne 27. 7. 2006, o nájmu dopravního prostředku, jako nájemce ve smyslu §636 odst. 1 obch. zák. po skončení nájmu vozidlo „vrátit ve stavu způsobilém s ohledem na obvyklé opotřebení“. Vozidlo však bylo vráceno jako zničené po havárii a porušením této právní povinnosti v příčinné souvislosti se žalovaným tvrzenou škodou se soud prvního stupně nezabýval.
V odvolacím řízení však bylo podle názoru odvolacího soudu prokázáno, že zničení předmětu nájmu vedlo u žalovaného minimálně k nutnosti vynaložit náklady na pronájem náhradního vozidla, a to ve výši 642.000,- Kč. Tyto náklady nebyly hrazeny vyplaceným pojistným plněním.
K námitce žalobce, že není dána příčinná souvislost mezi poškozením vozidla Porsche a žalovaným prokazovanými náklady na provoz vozidla Maserati, neboť kdyby nedošlo k poškození vozidla, musel by žalovaný platit splátky za jeho nájem, odvolací soud uvedl, že by se nejednalo o splátky nájmu (nájemné), nýbrž o splátky leasingové. Ty však, jak je odvolacímu soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, vesměs nedosahují výše nájemného za krátkodobý nájem vozidla, a navíc ztráta „nutnosti“ platit leasingové splátky znamenala pro žalovaného současně ztrátu zisku z pronájmu předmětu leasingu. Za situace, kdy v důsledku zničení vozu při havárii došlo k předčasnému ukončení leasingové smlouvy mezi žalovaným jako leasingovým nájemcem a jeho leasingovým pronajímatelem, ztráta možnosti předmět leasingu využívat k výkonu podnikání žalovaného, spočívajícího v pronajímání dopravních prostředků, ztráta „vysoce pravděpodobné“ možnosti získání předmětu leasingu po řádném ukončení leasingové smlouvy do vlastnictví, jakož i náklady na pronájem náhradního vozidla, by „snižování nákladů vynaložených žalovaným na nájem náhradního vozidla o jím jinak hrazené leasingové splátky bylo – podle přesvědčení odvolacího soudu – v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §39 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) a proto odvolací soud podle §3 odst. 1 obč. zák. k jeho provedení nepřistoupil“.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok na vrácení kauce žalobci nepřísluší. Proto rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním, tj. ve vyhovujícím výroku, změnil tak, že žalobu zamítl. Současně přitom opravil podle §211 a §164 o. s. ř. chybné označení vyhovujícího výroku jako bodu II. tak, že jej správně označil jako bod I.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 14. 5. 2010, jehož přípustnost vyvozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost z ust. §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel je toho názoru, že závěr odvolacího soudu se opírá o nové skutečnosti a důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně ani doloženy, ani tvrzeny. Odvolací soud nesprávně aplikoval ust. §118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., když připustil nejen provedení nového důkazu, v řízení před soudem prvního stupně nenavrhovaného, ale připustil i nové skutkové tvrzení pro procesní obranu žalovaného. Žalovaný v podání z 21. 1. 2009 ani jindy v průběhu řízení před soudem prvního stupně konkrétně netvrdil, že mu na základě smlouvy s třetím subjektem vznikl závazek zajistit pro třetí subjekt předmětné vozidlo, (které žalobce vrátil v havarovaném stavu) a že by takový závazek vyplýval ze smlouvy se s. r. o. Trans – Web Services ohledně pronájmu vozu Porsche.
Dovolatel má za to, že v této věci jde o nové tvrzení, nikoli o chybějící důkaz, který by byl přípustný ve smyslu §205a odst. 1 písm. d) ve spojení s §118a odst. 3 o. s. ř. a odvolací soud tudíž procesně pochybil připuštěním takového důkazu a následným uznáním protinároku žalovaného 642.000,- Kč jako důvodného. Poučovací povinnost se netýká hmotného práva, jak judikuje např. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 2 Cdon 661/96 a obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 63/96. Žalovaný na výzvu odvolacího soudu při jednání dne 13. 1. 2009 reagoval podáním ze dne 21. 1. 2009, které však neobsahovalo tvrzení a důkazní návrh, uplatněné až v odvolacím jednání dne 17. 3. 2010.
Dovolatel dále namítá, že pokud se týká právního posouzení vzniku nákladů na straně žalovaného ve výši 642.000,- Kč za pronájem náhradního vozidla, je zásadně chybné klást rovnítko mezi touto částkou jakožto náklady za pronájem vozidla a výší škody na straně žalovaného. Žalovaný musel mít zisk z dalšího pronájmu (podnájmu) najatého vozidla vůči svému nájemci s. r. o. Trans – Web Services a tudíž v případě uvažované škody je nutno od částky nákladů za pronájem vozidla Maserati Coupé Cambiocorsa 4.2 odečíst příjem (zisk) z pronájmu uvedeného vozidla společnosti Trans – Web Services.
Ohledně údajné výše nákladů za náhradní pronájem žalobce má za to, že nájemní smlouva ohledně vozu Masserati se společností JH komplet agency s. r. o. za nájemné ve výši 642.000,- Kč, jakož i dva pokladní doklady na částku 300.000,- Kč a 342.600,- Kč z dvou po sobě následujících dní, jsou důkazy uměle vykonstruovanými mezi osobami jednajícími ve shodě (žalovaný DECKER a JH komplet agency s. r. o.), přičemž hotovostní platba částky 642.600,- Kč rozdělená formálně do dvou po sobě následujících dní představuje neobvyklou transakci, jíž se měl soud podrobně zabývat i proto, že odporuje zákonu č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Přitom na předložené faktuře i na předložených pokladních dokladech je uvedeno stejné IČO u odběratele i u dodavatele, svědčící o přípravě „narychlo“ a dále o propojenosti obou uvedených společností svědčí též společné sídlo společnosti resp. jejich orgánů v Seychelské republice. Žalovaný mohl vzniklou situaci v předmětném případě řešit i jinak, než právě ekonomicky nevýhodným, drahým náhradním vozidlem.
Dovolatel proto vytýká, že odvolací soud spolehlivě nezjistil a nezdůvodnil ve vztahu k příčinné souvislosti vzniklé škody, zda žalovaný nájemní smlouvu o náhradním vozidle uzavřít musel, a to ohledně vozu Maserati daného typu, které představuje řádově vyšší standard než vůz Porsche 996 Carrera.
Dovolatel též poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, judikujícím vznik škody při předčasném skončení leasingu ve srovnání s předpokládaným průběhem leasingu, protože pokud by leasingový vztah v daném případě pokračoval, měl by žalovaný k dispozici vozidlo Porsche, které mohlo být pronajmuto dalšímu zájemci.
Dovolatel rekapituluje, že nemůže nést odpovědnost za to, jaké podmínky pro sebe nevýhodné si žalovaný ve smlouvě se s. r. o. Trans – Web Services a ve smlouvě se společností JH komplet agency sjednal, jež vedly ke vzniku vysoké škody na straně žalovaného ve výši 642.600,- Kč.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. a III. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení a současně navrhuje i odložení vykonatelnosti v uvedeném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava dovolání v §236 an. o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterážto novela vstoupila v účinnosti dnem 1. 7. 2009.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a že dovolání je ve vztahu k napadenému výroku II. rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť v tomto rozsahu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Jako důvody dovolání dovolatel uplatnil nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dále že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. Z obsahu dovolání též vyplývá, že dovolatel uplatnil dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterou dovolatel konkretizuje nesprávnou aplikací ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., dovolatel tento důvod nikterak nekonkretizoval určitým skutkovým zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a Nejvyšší soud takový konkrétní důvod z obsahu spisu ani neshledal.
Pokud dovolatel namítal, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. o neúplné apelaci a poučovací povinnosti je k tomu nutné uvést následující.
Podle §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle §118a odst. 1 až 3 o. s. ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v podání ze dne 21. 1. 2009 navrhl provedení důkazu smlouvou ze dne 27. 10. 2006 o nájmu vozidla Maserati Coupé Cambiocorsa 4.2 uzavřené mezi žalovaným jako nájemcem a firmou JH Komplet agency, s. r. o., přičemž nájemné činilo částku 642.000,- Kč. V tomto podání žalovaný dále uvedl, že tuto smlouvu musel uzavřít s ohledem na svůj předmět činnosti, aby dostál svým závazkům, a to po zničení vozidla pronajatého žalobci. Při jednání soudu prvního stupně dne 10. 3. 2009 byl proveden důkaz smlouvou ze dne 27. 10. 2006, avšak soud prvního stupně žalovaného podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. nevyzval, aby prokázal existenci závazku, který byl důvodem uzavření uvedené smlouvy ze dne 27. 10. 2006.
Odvolací soud poté, co žalovaný v odvolacím řízení předložil k důkazu smlouvu ze dne 2. 10. 2006 uzavřenou mezi žalovaným jako pronajímatelem a společností Trans – Web Services s. r. o., o nájmu vozidla zn. Porsche 996 Carerra cabrio na dobu od 1. 11. 2006 Maserati Coupé Cambiocorsa 4.2, připustil provedení důkazu touto smlouvou v odvolacím řízení, a to s odkazem na ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť žalovaný nebyl soudem prvního stupně poučen podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že postup odvolacího soudu byl správný, neboť žalovaný předmětnou skutečnost ve svém podání uvedl, avšak nenavrhl důkaz k tomuto svému tvrzení, a proto byl namístě postup dle §118a odst. 3 o. s. ř. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, odvolací soud v odvolacím řízení správně postupoval podle ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Tato dovolací námitka tak není důvodná.
Dovolatel dále namítal, že odvolací soud věc nesprávně posoudil. Zejména nesouhlasí s tím, že odvolací soud ztotožnil náklady s pronájmem vozidla ve výši 642.600,- Kč se škodou, která mu vznikla, neboť žalovaný měl zisk z dalšího pronájmu a dále zpochybňuje celý pronájem vozidla od společnosti JH Komplet agency, s. r. o., a pokládá důkazy (smlouvy, úhrady) za vykonstruované mezi osobami jednajícími ve shodě (na faktuře a podkladních dokladech jsou stejná identifikační čísla, společné sídlo orgánů společnosti v Seychelské republice a podobně).
Předmětem tohoto řízení je nárok na vrácení kauce ve výši 300.000,- Kč smluvené mezi účastníky v čl. V/1 smlouvy ze dne 27. 7. 2006 o nájmu motorového vozidla Porsche 996 Carerra cabrio uzavřené podle ustanovení §630 a násl. obch. zák. na dobu od 1. 8. 2006 do 21. 10. 2006.
Žalovaný v rámci kompenzace uplatnil vůči kauci nárok na náhradu škody ve výši 642.600,- Kč, představující náklad na pronájem náhradního vozidla zn. Maserati Coupé Cambiocorsa 4.2.
Odvolací soud vycházel z ustanovení §373 obch. zák. a dospěl k závěru, že žalobce porušil povinnost ze závazkového vztahu založeného účastníky smlouvou ze dne 27. 7. 2006, popř. vyplývající pro něho z ustanovení §636 odst. 1 ve spojení s §633 odst. 1 obch. zák., a to po skončení nájmu vrátit předmětné vozidlo žalovanému ve stavu, v jakém je převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.
Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětné vozidlo vrátil žalobce žalovanému dne 14. 10. 2006 zcela zničené po havárii.
Odvolací soud dále dovodil, že je dána příčinná souvislost mezi uvedeným porušením povinnosti žalobce a vynaložením nákladů na pronájem náhradního vozidla (škodou) a ztotožnil se s tím, že výši této škody je právě částka 642.600,- Kč sjednaná jako nájemné za nájem náhradního vozidla.
Podle §373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost (§374 obch. zák.). V řízení nebylo tvrzeno, že by zde byly dány okolnosti vylučující odpovědnost za škodu.
V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobce porušil svoji povinnost vrátit žalovanému předmětné vozidlo ve stavu, v jakém je převzal, vozidlo předal zničené. Důvodem pro uzavření smlouvy o nájmu náhradního vozidla pak byla uvedená skutečnost. Z tohoto vyplývá, že tímto protiprávním jednáním vznikla žalovanému majetková újma spočívající ve vynaložení nákladů na nájem náhradního vozidla, tedy jednání žalobce a vzniklá škoda je ve vzájemném poměru příčiny a následku, čímž je založen vztah příčinné souvislosti (viz. též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003).
Odvolací soud tedy posoudil tyto dva předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu správně, v souladu s judikaturou dovolacího soudu. K námitkám žalobce zpochybňujícím celý pronájem náhradního vozidla s tím, že se jednalo o jednání těchto osob ve shodě, nemohl dovolací soud přihlížet, neboť tyto skutečnosti ze skutkových zjištění nevyplývají.
Spornou zůstala otázka výše majetkové újmy vzniklé žalovanému, kterou odvolací soud ztotožnil s výší částky vynaložené na nájem náhradního vozidla.
V dané věci je žalovaný podnikatelem, jehož předmětem podnikání byl v rozhodné době pronájem a půjčování movitých věcí.
Nájem náhradního vozidla a pak jeho další pronájem byl tedy realizován v rámci jeho podnikatelské činnosti.
Za této situace je proto třeba posuzovat, jaká skutečná škoda jednáním žalobce žalovanému vznikla, jinak řečeno jaké náklady musel žalovaný vynaložit v důsledku porušení povinnosti žalobcem, tedy zda výší škody je částka 642.000,- Kč vynaložená na pronájem náhradního vozidla, což dovolatel napadá.
Při zjišťování skutečné škody je v dané věci třeba vycházet z toho, že skutečnou škodou je v posuzovaném případě částka, kterou musel žalovaný, jako poškozený, zbytečně vynaložit v důsledku porušení povinnosti žalobcem. Jednoduše řečeno, jde v zásadě o rozdíl toho, co žalovaný musel vynaložit na získání náhradního automobilu a co by jinak vynaložil při obvyklém chodu věcí, tj. při zajišťování automobilu prostřednictvím leasingové smlouvy. K tomu je nutné poznamenat, že předmětem řízení nebyl v posuzované věci nárok na ušlý zisk.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku mj. konstatoval, že s ohledem na pravděpodobnou možnost získání předmětu leasingu do vlastnictví by snižování nákladů na pronájem náhradního vozidla o jinak jím hrazené leasingové splátky bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §39 obč. zák., a proto podle §3 odst. 1 obč. zák. k tomu odvolací soud nepřistoupil.
Tyto závěry odvolacího soudu jsou s ohledem na uvedené výše nesprávné. Aplikace ust. §39 obč. zák. není v daném případě na místě a ani použití ust. §3 odst. 1 obč. zák. není přesvědčivě odůvodněno.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné a proto rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první cit. ustanovení o. s. ř.)
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu