ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2962.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2962/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Z. B. , zast. JUDr. Karlem Matějkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Legerova 44, proti žalované Kooperativě, pojišťovně, a. s. , Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ 47116617, zast. JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107, o zaplacení 6,354.437,- Kč s přísl., vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 28/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2010, č. j. 14 Co 132, 133/2010-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě dovolacího řízení 35.332,- Kč vč. DPH do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 12. 2008, č. j. 19 C 28/2004-158 ve znění usnesení z 15. 1. 2009, č. j. 19 C 28/2004-157 tak, že žalované uložil zaplatit z titulu pojistného plnění částku 1,413.937,- Kč s přísl., ve zbytku do částky 4,940.500,- Kč s přísl. žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozhodl rozsudkem ze dne 5. 11. 2010, č. j. 14 Co 132, 133/2010-217 tak, že rozsudek osudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku IV. potvrdil, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku III. o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na tyto náklady částku 86.987,- Kč a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat občanský zákoník (zák. č. 40/1964 Sb.) ve znění účinném do 31. 3. 2000, a to ustanovení §802 odst. 3, §799 odst. 1 a 3, §809 odst. 1, 2 a §806.
Odvolací soud dále konstatoval, že odcizené obrazy byly dány do úschovy otci žalobkyně v průběhu II. světové války, který je v roce 1973 předal do úschovy žalobkyni. Vzhledem k tomu odvolací soud aplikoval ust. §957, 961, 965 obecného občanského zákoníku (020) o smlouvě o schování věci a i s odkazem na čl. IV. (1) VPP (všeobecných pojistných podmínek) a rozsudek Nejvyššího soudu ze 4. 1. 2000, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009 dovodil, že pojistníkem i pojištěným může být osoba odlišná od vlastníka a že žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu v pojistném zájmu, nikoliv v zájmu spekulativním (viz. usnesení Policie ČR – Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. ČVS ÚVP-55/12-2000/212 o odložené trestního oznámení žalované pro trestný čin pojistného podvodu).
Odvolací soud dále uvedl, že pravost odcizených obrazů byla prokázána znaleckým posudkem ze dne 27. 8. 1998, č. 6/98 znalce JUDr. PhDr. J. S. a konzultanta J. A., kteří tyto obrazy reálně viděli a prozkoumali.
K zabezpečení bytu pak odvolací soud uvedl, že k vniknutí do bytu žalobkyně nedošlo vstupními dveřmi, které byly předmětem zvýšené ochrany, ale probouraným otvorem ve zdi sousedního bytu mimo dosah poplašného zařízení zajišťujícího vstupní dveře bytu. V tomto případě i kdyby nebyly dveře zajištěny způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě, neměla by tato skutečnost podstatný vliv na vznik pojistné události, popř. na zvětšení rozsahu následků (§799 odst. 3, §809 odst. 2 obč. zák.) a žalovaný by nebyl oprávněn snížit pojistné plnění.
Ohledně výše pojistného plnění odvolací soud vycházel z toho, že relevantní je tržní cena odcizených věcí v daném místě v době pojistné události (§806 obč. zák. čl. VI. (4) VPP, čl. XIII. VPP). Právě tuto cenu zjišťoval, posudky znalců dr. N. a revizní posudek N. g. v P., nikoliv již znalecký posudek JUDr. PhDr. S.. Posudek znalce dr. N. není v rozporu s revizním posudkem, předmětné obrazy ocenil, s výjimkou obrazu od H. M., v cenovém rozpětí uváděném revizním posudkem. Odvolací soud proto vycházel při určení výše pojistného ze znaleckého posudku dr. N., kdy jednotlivé odcizené obrazy byly oceněny tak, že u akvarelu M. D. – Krajina byla stanovena cena 60.000,- Kč, u akvarelu C. M. – Chaloupka se stromy v zimě, 1872, byla cena určena ve výši 1,200.000,- Kč, u kresby tužkou na papíře od H. M. – Žena s náušnicemi a muž z profilu, 1933, byla cena ve výši 500.000,- Kč, u oleje na voskovaném papíře od L. C. – Krajina se stromy, 1922 byla cena 400.000,- Kč, u akvarelu A. P. R. – Dvě děvčátka v krajině, 1877, byla cena určena ve výši 900.000,- Kč, celkem tento znalec určil cenu odcizených obrazů ke dni pojistné události částkou 3,060.000,- Kč.
Odvolací soud dále uvedl, že od této částky je nutné odečíst sjednanou spoluúčast žalobkyně ve výši 500,- Kč, dále též částku 1,645.563,- Kč vycházející z poskytnuté zálohy 2,000.000,- Kč po odečtení částky 354.437,- Kč představující plnění za odcizenou elektroniku. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží plnění ve výši 1,413.937,- Kč s příslušenstvím od 8. 12. 2001 a do zbytku, tj. do částky 4,940.500,- Kč bylo nutné žalobu zamítnout.
Dovoláním ze dne 4. 1. 2011 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozovala z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolání se otevírá pro posouzení právních otázek.
Dovolatelka za rozhodující pro posouzení dané věci pokládá otázku obecné ceny věci v době pojistné události. Odvolací soud s odkazem na čl. VI. 4 Všeobecných pojistných podmínek (VPP) tuto otázku interpretoval tak, že dojde-li mj. ke ztrátě cennosti nebo věci zvláštní hodnoty, je pojistné plnění limitováno obecnou cenou věcí v době pojistné události (tržní cena obvyklá v daném místě a čase). Dovolatelka je toho názoru, že z VPP je třeba dovodit, že byla pojištěna jako luxusní domácnost a u cenností a věcí zvláštní hodnoty bylo plnění pojišťovny …………………………. limitováno jejich aktuální cenou v době pojistné události.
Dovolatelka dále odkazuje na pojistnou smlouvu ze dne 17. 12. 1998, kdy odcizení obrazy byly pojištěny v pojistné hodnotě celkem 8,000.000,- Kč (znalecký posudek znalce JUDr. PhDr. S.). K pojistné události pak došlo 24. 8. 1999. Podle dovolatelky se odvolací soud nesprávně zabýval pojmem obecné ceny a tento byl nesprávně interpretován. Byla-li v pojistné smlouvě stvrzena pojistná hodnota pojištěných věcí (8,000.000,- Kč), pak tato hodnota musí být podle dovolatelky rozhodujícím faktorem pro stanovení obecné ceny věcí. Sjednáním pojistné hodnoty daly strany najevo, jaká je hodnota pojištěných věci v případě škodné události. Soudy obou stupňů e vůbec nezabývaly tím, že se jednalo o výjimečná výtvarná díla, věci zvláštní obliby, která nemohou být nahrazena finančními prostředky. Akceptace znaleckého posudku PhDr. N. se jeví jako hodnocení v rozporu s ústavním nálezem sp. zn. I. ÚS 854/2009, který se týká odůvodnění rozhodnutí. Soudy nevyložily, jak se vypořádaly s dalšími znaleckými posudky a proč akceptovaly znalecký posudek PhDr. N., který stanovil cenu odcizených obrazů téměř o 5,000.000,- Kč nižší než znalec JUDr. PhDr. S.
Dovolatelka se dále zabývala určením ceny výtvarných děl, revizním posudkem N. g. P. a vzájemnými vztahy znalců.
V závěru dovolání dovolatelka konstatovala, že výklad jednotlivých ustanovení pojistné smlouvy nečiní rozhodnutí odvolacího soudu právně významným. Právně významné je však otázka hodnocení co je obecná cena věci, která má představovat hodnotu věci, za níž pojištěný může pořídit věc podobného či obdobného druhu.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně.
V podání ze dne 28. 6. 2011 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření poukázala nejprve na nesprávnosti ve výzvě, která měla směřovat k vyjádření k dovolání. Dále je toho názoru, že v daném případě dovolatelka neosvědčila, že je dána přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť její námitky se nevztahují k právnímu hodnocení, ale k hodnocení důkazů.
Žalovaná dále uvedla, že Nejvyšší soud se k otázce obecné ceny vyjadřoval, např. v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 620/2003 ze dne 9. 6. 2004, v němž bylo uvedeno, že „obecná cena vystihuje jen takovou finanční hodnotu, za kterou by bylo možné pojištěnou věc prodat, nikoliv srovnatelnou věc koupit“, a to na rozdíl od názoru dovolatelky, která se domnívá, že „za pojistné plnění si může pořídit věc obdobného druhu .....“.
Žalovaná se dále vyjadřovala k názorům žalobkyně na hodnocení důkazů, zejména znaleckých posudků a je toho názoru, že úvahy vedoucí k rozhodnutí věci (použití znaleckého posudku méně výhodného pro žalobkyni) byly soudem dostatečně úplně a srozumitelně odůvodněny. Použití posudku dr. N. pro ocenění odcizených obrazů odpovídalo zadání soudu, tj. stanovit jejich obecnou cenu a ujednání čl. VI. 4 VPP.
Mimo relevanci dovolacích důvodů leží podle žalovaného úvahy o domnělé podjatosti revizního znalce N. g. vůči posudku dr. N.
Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl, neboť rozhodnutí jsou správná a požaduje úhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2012, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Protože rozsudek odvolacího soudu je v napadeném rozsahu rozhodnutím potvrzujícím a rozhodnutí soud prvního stupně nepřecházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak, protože by byl vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce vy smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyl vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom,zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soud má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rohodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
V posuzovaném případě, jak to vyplývá z dovolání, žalobkyně napadá závěr odvolacího soudu ohledně obecné ceny odcizených věcí (obrazů) s tím, že pojem obecné ceny věci, za kterou je možné věc na trhu pořídit (v době pojistné události) nebyl správně soudy interpretován. Domnívá se, že při posuzování obecné ceny je rozhodujícím faktorem pojistná hodnota pojištěných věci.
Ze skutkových zjištění, z nichž je dovolací soud nucen vycházet, vyplývá, že si strany v čl. VI. 4 VPP sjednaly „dojde-li k poškození, zničení, odcizení, ztrátě cenností nebo věcí zvláštní hodnoty, je pojistné plnění limitováno obecnou cenou věci v době pojistné události (tj. tržní cena obvyklá v daném místě)“.
Z ujednání stran tak vyplývá, co rozumí obecnou cenou odcizených věcí a toto ujednání je pro její stanovení rozhodující.
Odvolací soud za základ pro skutkové zjištění ohledně obecné ceny odcizených obrazů vzal znalecký posudek znalce dr. N., v němž bylo při stanovení obecné ceny respektováno ujednání obsažené v čl. VI. 4 VPP; tento postup tak byl v souladu s tímto článkem, neboť cena vycházela z doby pojistné události a místa, kde se pojistná událost stala.
Pokud dovolatelka namítala, že při posuzování obecné ceny je nutno brát v úvahu i sjednanou pojistnou hodnotu odcizených věcí, je k tomu nutné především uvést, že tato skutečnost nevyplývá z ujednání obsaženém v čl. VII. 4 VPP. Pro výši pojistného plnění tak není rozhodující pojistná hodnota pojištěných věcí, ale obecná (tržní) cena. Pojistná hodnota představuje velikost možné nejvyšší majetkové újmy, kterou by mohla pojistná událost způsobit a je též určující pro výši pojistného (viz podobně rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 10. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2717/2010 a rozsudek ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4381/2007).
Dovolací soud s ohledem na uvedené a na to, že případné námitky dovolatelky směřující proti vadám řízení či skutkovým zjištěním nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., konstatoval, že neshledal, že by ostatní námitky dovolatelky měly charakter otázek zásadního právního významu.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na nález Ústavního soudu ze 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 tak, že žalobkyni byla uložena povinnosti zaplatiti žalované na jejich náhradu 35.332,- Kč vč. DPH (§1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., §137 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu