ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.317.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 317/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobců a) A. P. , b) E. R. , oba zast. Mgr. Liborem Špundou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Masarykova 795/41, proti žalovanému THERM, spol. s. r. o ., se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Pavlovova 1351/44, IČ 42766991, zast. JUDr. Juditou Naglíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Mírové nám. 3, o zdržení se zásahu do práv průmyslového vlastnictví a zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 438/2003, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, č. j. 1 Cmo 83/2010-503, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 2. 2010, č. j. 7 Cm 438/2003-437, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se veškerých zásahů do práv žalobce b) chráněných užitným vzorem zapsaným dne 30. 4. 2001 pod č. 11163 u Úřadu průmyslového vlastnictví s právem ochrany od 15. 12. 2000 tak, že nebude využívat podstaty technického řešení tohoto užitného vzoru a nebude při zateplování stavebních konstrukcí vytvářet otevřenou a nebo uzavřenou vzduchovou mezeru mezi stavební konstrukcí a izolační vrstvou, která je kontaktní s povrchovou vrstvou, vykazující kapilární vzlínavost a propustnost pro vzduch a vodní páru a dále zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení 3 % p.a. od 11. 10. 2003 do zaplacení (výrok I.). Soud prvního stupně řízení zastavil ohledně nároku v části formulovaného „nebo bez schopnosti kapilární vzlínavosti“ (výrok VI.) a dále ve výrocích II. až V. rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v rozsudku ze dne 29. 9. 2010, č. j. 1 Cmo 83/2010-503, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. až V. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl zejména podstatný obsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odvolání žalobců. Dále uvedl, že v dané věci, kdy jde o zásah do průmyslového práva v době od 4/2001 do 8/2001, je třeba věc posuzovat dle zák. č. 478/1992, o užitých vzorech (dále jen ,,ZUV“) a podle zák. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění platném do 30. 6. 2002 (dále jen „ZV a ZN“).
Odvolací soud s odkazem na ust. §12 odst. 1 a §21 odst. 1 a 2 ZUV a §75 odst. 1 ZV a ZN uvedl, že právní ochrana průmyslových práv zajišťuje, aby práva a oprávněné zájmy autora a majitele technického řešení nebyly porušovány. Bez souhlasu majitele registrovaného technického řešení je zakázáno toto takto chráněné technické řešení jinými při hospodářské činnosti používat.
V posuzovaném případě žalobci v řízení tvrdili, že žalovaný při svém podnikání využíval při zateplení domů v Ostravě – Porubě, ulici Sokolská 1178 a na stavbách v Kopřivnici (které nebyly žalobci konkretizovány) jejich technické řešení chráněné užitným vzorem č. 11163 s názvem „Izolační systém pro stavební konstrukce.“
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, vč. dokazování znaleckým posudkem ke zjištění způsobu zateplení prováděného žalovaným. Ustanovený znalec – PATENTSERVIS Praha, a. s., Praha – v posudku ze dne 31. 3. 2008, č. 0108 dospěl k závěru, že žalovaný technické řešení chráněné užitným vzorem při své činnosti nepoužíval. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, zejména se závěrem, že k využití technického řešení podle užitného vzoru bylo nutné cíleně vytvářet vzduchové mezery, ať již otevřené nebo uzavřené mezi stavební konstrukcí a izolační vrstvou, přičemž „izolační vrstva musí být kontaktní s povrchovou vrstvou tak, aby ve vzduchových mezerách či žlábcích docházelo k odpařování vlhkosti z izolační vrstvy na vnější povrch této vrstvy, odkud se vlhkost odpařuje. Odvolací soud uzavřel, že z výsledku dokazování jednoznačně vyplývá, že takto žalovaný při zateplování nepostupoval, technické řešení podle užitného vzoru nevyužil a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Dovoláním ze dne 6. 1. 2011 napadli žalobci a) a b) shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a v dovolání uplatnili dovolací důvody upravené v ust. §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nesprávné právní posouzení věci, skutková zjištění nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Poté dovolatelé v odůvodnění podrobně obsahově vymezili jednotlivé uplatněné dovolací důvody.
V případě dovolacího důvodu upraveného v ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. zejména odkázali na svá dosavadní podání a dále uvedli, že soudy obou stupňů postavily svá rozhodnutí pouze na znaleckém posudku vypracovaném společností PATENTSERVIS Praha, a. s., a nevzaly v úvahu námitky žalobců proti znaleckému posudku a ani jiné provedené důkazy, zejména výpovědi svědků (Ing. V., Ing. K.), tím nebyly zjištěny pro věcně správné rozhodnutí úplné a správné skutkové závěry.
Dále dovolatelé podrobněji rozváděli, čím se soudy obou stupňů nezabývaly (např. nerovností podkladů, jejím vyrovnáním při technologii ETICS) a z toho dovozují, že žalovaný svou technologii zateplení nedodržoval a skutečným prováděním využíval výhod žalobcova chráněného technického řešení. Dovolatelé jsou toho názoru, že ačkoli soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaný technické řešení podle užitného vzoru nevyužil, ze spisu nevyplývá jediný důkaz, který by podporoval tento závěr, neboť nebyl opatřen relevantní důkaz o skutečném stavu a provedení zateplení na inkriminované stavbě. Žalovaný faktickým prováděním stavby, nedodržováním technologie ETICS využil „ hlavního i některých dalších (návazných) znaků technického řešení chráněného užitným vzorem UV 11163, tj. vzduchovou mezeru či dutinu v ploše větší než odpovídá jedné desce izolantu“.
Dovolatelé jsou dále toho názoru, že narušení chráněného technického řešení dle užitného vzoru je objektivní skutečností a z tohoto hlediska postačí, pokud žalovaný fakticky využil některého z prvků chráněného technického řešení a není třeba úmyslného jednání žalovaného, jimž „doslovně kopíruje chráněné řešení žalobce“.
Dovolatelé dále navrhují provedení revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku ústavu PATENTSERVIS, a. s., včetně ohledání domu v Ostravě, Sokolské 1178 ke zjištění, zda jsou „desky izolantu skutečně přilepeny po celém svém obvodu nebo nikoliv a zda mezi izolantem a podkladem jsou vzduchové mezery (dutiny) o velikosti nejvýše 60 % plochy jednotlivé desky izolantu, anebo se zde nacházejí vzduchové mezery o plochách větších“.
Vzhledem k uvedenému dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 27. 7. 2011 dovolatelé předložili soudu rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. PUV 2000-11486, č. j. PUV 2000-11486/54086/2009/úpv, z něhož vyplývá, že předmět určení „vnější tepelně izolační systém pro stavební konstrukce“ spadá do rozsahu užitného vzoru č. 11163 a toto rozhodnutí předkládají jako novou skutečnost a důkaz významný pro rozhodnutí a žádají, aby dovolací soud vzal tento důkaz v úvahu.
Z předkládací zprávy, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že se žalovaný k dovolání žalobců a) a b) vyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soudu dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bude dovolaní projednáno a rozhodnuto o něm podle zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelé odkázali.
V posuzovaném případě může být přípustnost dovolání dána pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatel též odkazuje, a podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva) jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení a jsou obsaženy v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V posuzované věci z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé uplatnili všechny tři dovolací důvody upravené v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř.
K tomu je nutné uvést, že při posuzování přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze přihlížet, jak bylo uvedeno shora, k uplatněným dovolacím důvodům upraveným v ust. §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Z obsahového vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelé odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) především vytýkají nesprávnost jeho skutkových zjištění, popř. hodnocení provedených důkazů, pokud dospěl především na základě znaleckého posudku zpracovaného společností PATENTSERVIS, a. s., Praha a dalších důkazů k závěru, že žalovaný technické řešení podle užitného vzoru UV 11163 neužil na stavbě zateplení domu v Sokolské 1178 v Ostravě.
Dovolatelé, jak je zřejmé z obsahu dovolání, si vytvářejí svůj skutkový stav věci, a teprve na jeho základě dospívají k závěru o nesprávném právním posouzení věci, když na základě takto vytvořeného skutkového stavu dovozují, že žalovaný využíval technické řešení jejich užitného vzoru UV 11163.
Dovolacímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že námitky dovolatelů uvedené v dovolání nejsou schopny založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pokud dovolatelé v podání ze dne 27. 7. 2011 předložili dovolacímu soudu rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. PUV 200-11486, a PUV 2000-11486/54086/2009/ÚPV, jako novou skutečnost a důkaz, že „vnější tepelně izolační systém pro stavební konstrukce“ spadá pod rozsah užitného vzoru č. 11163 je nutné uvést následující.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Z tohoto vyplývá, že skutkovým podkladem pro rozhodnutí ve věci mohou být jen důkazy označené v řízení před soudem prvního stupně, popř. před soudem odvolacím při splnění podmínek uvedených v ust. §205a o. s. ř. V dovolacím řízení, jak to vyplývá z ust. §243a odst. 2 o. s. ř., se dokazování ve věci samé neprovádí, a i proto je uplatnění nových skutečností a důkazů ve věci samé v dovolacím řízení nepřípustné.
Z toho je zřejmé, že ani tato nová skutečnost (důkaz), z níž by mohl event. vyplývat jiný skutkový závěr, nemůže v posuzované věci založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelé též napadli výrok II. rozsudku odvolacího soudu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. K tomu je nutné poznamenat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který je svojí povahou usnesením, nevyplývá z ust. §238, §238a, popř. z ust. §239 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené, kdy neshledal dovolání přípustným, rozhodl podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. tak, že dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu