ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3200.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3200/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce T. Z., zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem, se sídlem v Plzni, Brojova 16, proti žalované Komerční bance, a s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, identifikační číslo 45 31 70 54, o zaplacení 2,335.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 228/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2011, č. j. 29 Co 417/2010-175, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 20111, č. j. 29 Co 417/2010-175, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 2010, č. j. 26 C 228/2008-137, ve znění usnesení z 13. 7. 2010, č. j. 26 C 228/2008-147, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 630.000,- Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a dále ve výroku II. zamítl žalobu o zaplacení částky 1,705.000,- Kč s příslušenstvím a následně ve výrocích III. až VI. rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č. j. 29 Co 417/2010-175 změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1,705.500,- Kč s příslušenstvím, dále rozsudek soudu prvního stupně změnil v jeho výrocích III. až V. o nákladech řízení a následně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení, včetně obsahu odvolání žalobce a konstatoval, že odvolání směřující proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a souvisejícím výrokům o nákladech řízení, je důvodné.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl na základě úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci. Soud prvního stupně dospěl též ke správnému právnímu závěru, že žalobci po skončení nájemní smlouvy na pronájem nebytových prostor k 31. 12. 2003 přísluší vůči žalované nárok na vyplacení protihodnoty toho, oč se zvýšila hodnota pronajaté věci, díky nákladům žalobce, které vynaložil se souhlasem žalované na pronajatou věc (§667 odst. 1 obč. zák.).
Znaleckým posudkem soud prvního stupně zjistil, že zhodnocení pronajaté nemovitosti představuje částku 2,335.000,- Kč, žalobou podanou dne 14. 12. 2007 se žalobce domáhal zaplacení 630.000,- Kč.
Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil námitku promlčení. Účastníci uzavírali nájemní smlouvu jako podnikatelé, nebytové prostory sloužily k podnikání, a proto bylo namístě promlčení posoudit dle ustanovení §391 a §397 obch. zák. Délka promlčecí doby tak činí 4 roky a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Běh promlčecí doby počal dnem 2. 1. 2004 a skončil dnem 2. 1. 2008. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení protihodnoty (zhodnocení nemovitosti) před skončením promlčecí doby.
Odvolací soud dále zastává názor, že pokud žalobce v průběhu řízení změnil výši požadované částky (původně 630.000,- Kč, poté 2,335.000,- Kč) neuplatnil tím nový nárok, u něhož by bylo třeba zkoumat běh promlčecí lhůty a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1141/2001.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nedošlo k promlčení nároku na zaplacení další částky 1,705.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 18. 7. 2011 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu do všech jeho výroků, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně s tím, že dovolání je dle názoru žalované přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Zároveň však žalovaná přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu pak dovolatelka považuje otázku, zda-li se hmotněprávní účinky změněného nároku ve vztahu k běhu promlčecí lhůty (nově uplatněné části nároku při rozšíření žaloby) vztahují i na požadavek vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v protihodnotě toho, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci dle §667 odst. 1 obč. zák.
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), tj. uvedené otázky.
V odůvodnění dovolání poté popsala skutkový stav věci, který nebyl mezi stranami sporný, zejména uvedla, že 20. 2. 2002 byla stranami uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalobce užíval od 1. 3. 2002 do 31. 12. 2003 nebytové prostory, ve kterých provedl se souhlasem žalované (pronajímatel) rekonstrukci, čímž zhodnotil předmět nájmu. Žalobou podanou dne 14. 12. 2007 požadoval za provedenou rekonstrukci úhradu částky 630.000,- Kč s příslušenstvím, která byla vyčíslena pomocí znaleckého posudku ze dne 16. 1. 2007. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesouhlasila s výší požadované částky, nechal soud prvního stupně vypracovat revizní znalecký posudek, podle něhož se předmět nájmu provedenou rekonstrukcí zhodnotil o 2,335.000,- Kč.
Dovolatelka dále uvedla, že žalobce poté podal u soudu dne 15. 2. 2010 návrh na změnu žaloby, resp. rozšíření žalobního návrhu, o částku 1,705.000,- Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 3. 2010, č. j. 26 C 228/2008-121, změnu žaloby připustil. Ve vztahu ke změně žaloby dovolatelka namítla promlčení, a to v souladu s ustálenou soudní praxí, popř. vyjádřením Komentáře k občanskému soudního řádu vycházející z toho, že „hmotněprávní účinky změněného návrhu nastávají dnem, kdy soudu došla písemná změna návrhu, popř. dnem, kdy navrhovatel (žalobce) učinil toto podání ústně do protokolu. Běh promlčecích a prekluzivních lhůt se proto ohledně takto uplatněných práv staví tímto dnem, a nikoli např. dnem, kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu nebo kdy bylo rozhodnuto o připuštění změny návrhu. Vzhledem k tomu je dovolatelka přesvědčena, že žalobce podal návrh na změnu žaloby v době, kdy tento nárok byl promlčen. Odvolací soud však námitku promlčení vznesenou žalovanou nepřipustil. Vycházel nesprávně z toho, že pokud v průběhu řízení změnil žalobce výši požadované částky ve vazbě na revizní posudek na částku 2,335.000,- Kč „neuplatil tím nový nárok, a u kterého by bylo třeba zkoumat běh promlčecí lhůty“, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1141/2001.
Dovolatelka je toho názoru, že uvedené rozhodnutí nelze v daném případě aplikovat, neboť se jedná o práva oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., Dále má za to, že se jednalo o rozšíření návrhu, ve věci samé, což mělo i hmotněprávní účinky ve vztahu ke stavení promlčecí lhůty u částky 1,705.000,- Kč, které nastalo dnem 15. 2. 2010, nikoli dnem „zahájení řízení o původním návrhu“.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 31. 8. 2011 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl podrobné dokazování a není pravdivé tvrzení žalované, že o skutkovém stavu nebylo v řízení sporu, neboť byla sporná výše zhodnocení pronajatého objektu.
Ohledně námitky promlčení ve vztahu k nově uplatněné výši zhodnocení (1,705.000, Kč) žalobce uvádí, že její výši bylo možno zjistit až v průběhu řízení při dokazování. Soudní řízení bylo zahájeno před uplynutím promlčecí lhůty. V jeho průběhu se poté z revizního znaleckého posudku účastníci dozvěděli výši zhodnocení. Žalobce poté takto zjištěný nárok uplatnil. Považuje za nesprávné, pokud ze „stejného důkazního prostředku“ je přijat závěr, že má právo na poskytnutí náhrady a zároveň je mu odepřena jeho výše s ohledem na námitku promlčení. Zhodnocení a jeho peněžní vyjádření tvoří jeden celek, a proto se promlčení upíná k nároku a jen od něj se odvíjí běh promlčecí doby. Pokud peněžní vyjádření nároku lze určit v rámci důkazního řízení, pak výše náhrady nemůže podléhat samostatnému běhu promlčecí doby.
Žalobce dále podrobněji rozvádí své úvahy o zjištění výše zhodnocení a vlivu na běh promlčecí doby, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1141/2001 a ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu.
Žalobce s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm s ohledem na čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., ve znění občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) účinném do 31. 12. 2012.
Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, za níž jednala zaměstnankyně s právnickým vzděláním a jí bylo dovolání sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a obsahuje stanovené náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě byl dovoláním napaden výrok I. rozsudku odvolacího soudu, v němž byl změněn odpovídající výrok soudu prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1,705.000,- Kč s příslušenstvím.
Z uvedeného vyplývá, že za této situace je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Z dovolání vyplývá, že žalovaná napadla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, které spočívá v posouzení běhu promlčecí doby, resp. jejího stavení, došlo-li ke změně návrhu (rozšíření žaloby).
Ze skutkových zjištění rozhodných pro posouzení věci vyplývá, že žalobou podanou soudu prvního stupně dne 14. 12. 2007 žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 630.000,- Kč představující protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci (§667 odst.1, posl. věta občanského zákona) v důsledku rekonstrukce pronajatých nebytových prostor provedené se souhlasem pronajímatele (žalované). Nájemní vztah o nájmu nebytových prostor skončil 31. 12. 2003. V průběhu soudního řízení byla na základě revizního posudku stanovena výše zhodnocení částkou 2,335.000,- Kč. Žalobce poté podáním ze dne 15. 2. 2010 navrhl změnu žaloby, resp. její rozšíření o částku 1,705.000,- Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 3. 2010 navrhovanou změnu žaloby připustil. Žalovaná proti tomuto nároku, uplatněnému dodatečně, vznesla námitku promlčení.
Podle §95 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. O změnu žaloby mj. jde tehdy, změní-li žalobce žalobní návrh tak, že požaduje na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, tj. jde o rozšíření žaloby. Návrh na změnu žaloby je podáním ve věci samé, s nímž jsou proto spojeny hmotněprávní a procesněprávní účinky. V případě nově uplatněné části nároku nastávají hmotněprávní účinky mj. dnem, kdy soudu došla změna žaloby nebo dnem, kdy byl tento úkon učiněn do protokolu. S tímto okamžikem je pak spojen důsledek pro běh promlčecí doby, a to že se tímto dnem běh promlčecí lhůty staví (§391, §402 obch. zák.) a tento okamžik je též rozhodný pro posuzování, zda promlčecí lhůta marně uplynula. Pro stanovení promlčecí doby, popř. počátku jejího běhu, tak nemá právní význam okamžik zahájení původního řízení, popř. okamžik připuštění změny návrhu.
Pokud odvolací soud při posuzování počátku běhu promlčecí doby v případě dalších uplatněných nároků po změně žaloby (1,705.000,- Kč) vycházel z toho, že určující je okamžik zahájení původního řízení (žalobou uplatněný nárok ve výši 630.000,- Kč) je tento jeho názor nesprávný a dovolání je tak důvodné.
Dovolací soud k tomu dodává, že pokud odvolací soud, včetně žalobce, odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1141/2001, z něhož při svém posuzování běhu promlčecí doby vycházel, je nutné konstatovat, že závěry učiněné v tomto rozhodnutí s ohledem na podstatně odchylnou problematiku na zde řešený případ nedopadají, neboť v uvedeném rozhodnutí se jednalo o uplatněnou náhradu za znehodnocení nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, aniž by v žalobě byla uplatněna její výše.
Byl-li návrh na změnu žaloby uplatněn u soudu ohledně částky 1,705.000,- Kč dne 15. 2. 2010, přičemž právo na její úhradu mohlo být uplatněno dne 1. 1. 2004, pak promlčecí lhůta na úhradu protihodnoty, o níž se zvýšila hodnota pronajaté věci (§667 odst. 1, posl. věta obč. zák.) počala běžet dnem 2. 1. 2004. Z toho je zřejmé, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně a odvolací soud, jak již bylo uvedeno shora, věc posoudil nesprávně.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně řízení dovolacího bude podle ustanovení §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu