ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3488.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3488/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ECOREAL CZ, s.r.o. , se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského 1178, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 25962540, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovaným 1) MUDr. L. P. , 2) I. P. , zastoupeným JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 41.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 154/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 2011, č. j. 38 Co 304/2010-315, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 30. června 2010, č. j. 4 C 154/2007-253, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobkyni částku 350.000,- Kč s úrokem z prodlení v tomto výroku blíže specifikovaným a smluvní pokutu ve výši 41.000,- Kč (bod I. a II. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalobkyně i žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výroku III. jej změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 79.194,- Kč (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud - poté, co částečně zopakoval dokazování smlouvou o dílo a zápisem o odevzdání a převzetí rodinného domu - přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého byla-li ve smlouvě o dílo sjednána cena za dílo jako pevná a bylo-li ji možno upravovat pouze písemným dodatkem, nemůže se žalobkyně úspěšně domáhat zaplacení doplatku ceny díla, neboť písemná dohoda účastníků řízení o změně (navýšení) ceny díla nebyla sjednána, stejně jako nebyla uzavřena písemná dohoda o rozšíření (změně) díla, jež by byla předpokladem aplikace ustanovení §549 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Stejně tak se ztotožnil s jeho závěrem o neuznání zbytku závazku částečným plněním žalovaných po závěrečném vyúčtování. Dále odvolací soud poukázal na skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena v čl. VIII smlouvy o dílo odchylná úprava od ustanovení §548, §554 obch. zák. V této souvislosti konstatoval, že „pokud tedy při předání a převzetí dílo vykazovalo pouze vadu střešního substrátu, která nebránila užívání díla, bylo dílo dokončeno (provedeno) a uvedená vada by právo žalobce na placení ceny díla nijak neovlivnila“.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně do všech jeho výroků) podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolatelka předně vytýká nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu pro nedostatek důvodů. Má za to, že soudy nevzaly v úvahu skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Namítá, že soud prvního stupně přehlédl skutečnost, že v případě vyúčtování se jedná o vyúčtování celku stavby rodinného domu, tedy prací poskytnutých před uzavřením smlouvy i podle smlouvy, ve vazbě na rozpočet. Poukazujíc na čl. 5.3. smlouvy o dílo považuje závěr spočívající v absenci změny smlouvy za skutkově i právně vadný. Ohledně závěru o nikoli řádném ukončení a předání předmětu díla pro vybrané vady dovolatelka soudům vytýká, že nebylo v této souvislosti provedeno žádné dokazování, ač bylo navrhováno.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v řešení otázky, „zda na vztahy mezi zhotovitelem a objednatelem, podle smlouvy o dílo, jejímž předmětem je závazkový vztah výslovně pojednávající o dostavbě části díla, je třeba pohlížet stejným pohledem, anebo nikoli, jako na tu část díla, kterou výslovně ze závazkového vztahu strany vyloučily a projevily tak zjevně vůli uspořádávat vztah mezi sebou titulem bezdůvodného obohacení“. Dále předkládá otázku, zda a v jakém rozsahu jde o neplatný úkon obcházení zákona pro absenci veřejnoprávního povolení na straně oprávněných (žalovaných). V této souvislosti pak vymezuje další otázku, a to „nakolik a jak je v takovém vztahu dána ochrana spotřebitele a zda režim ochrany spotřebitele dopadá i na tento vědomý vztah, spotřebitelem vyvolaný, jež ze strany spotřebitele je obcházením práva a zda eventuální exces požívá ochrany spotřebitele“.
V závěru svého dovolání žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušil.
K dovolání žalobkyně se žalovaní nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka výslovně v dovolání uvádí, že podává dovolání do všech výroků napadeného rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně v rozsahu směřujícím proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení usnesením bez dalšího odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 41.000,- Kč, nezbývá než uvést, že nárok na zaplacení uvedené částky je samostatným nárokem s odlišným skutkovým základem od nároku na zaplacení nedoplatku ceny díla ve výši 350.000,- Kč s příslušenstvím podle smlouvy o dílo č. 200603 (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010, sp. zn. 32 Cdo 3251/2010). Přípustnost dovolání u nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 41.000,- Kč je proto vyloučena ustanovením zmíněného §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a žaloba co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 41.000,- Kč zamítnuta, je proto třeba jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti zbývající části výroku ve věci samé a zkoumal, zda má napadené rozhodnutí v této části zásadní právní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. především bezvýznamné výhrady, jimiž dovolatelka polemizuje se závěry soudů nižších stupňů, že ve smlouvě o dílo byla cena sjednána jako pevná, že nedošlo písemnou dohodou ke změně této smlouvy, že nedošlo k řádnému ukončení a předání předmětu díla pro vybrané vady, a kterými soudům vytýká, že pominuly právně významnou skutečnost, jež vyplývá z obsahu spisu. Tím totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici.
Z výše uvedených důvodů pak není způsobilá založit přípustnost dovolání námitka, že nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, že soudy neprovedly navržené předložené důkazy, ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Těmito výtkami dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; tvrzené vady řízení však podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují.
Ohledně námitek žalobkyně týkajících se posouzení vztahu z titulu bezdůvodného obohacení, posouzení platnosti právního úkonu při absenci veřejnoprávního povolení a otázky ochrany spotřebitele není přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu rovněž dána, jelikož na řešení těchto otázek není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nadto je třeba uvést, že sankcí za provedení stavby bez stavebního povolení, resp. bez ohlášení stavebnímu úřadu, je správní delikt, nikoli neplatnost právního úkonu – zde smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), tak, že dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 a ze dne 18. září 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení by žalovaní měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení; náklady řízení jim však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu