ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.4132.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4132/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Česká republika – Ministerstvo obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 00, s adresou pro doručování Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany, Odbor pro právní zastupování, nám. Svobody 471, Praha 6, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované OMNIPOL a.s. , se sídlem v Praze 1, Nekázanka 880/11, PSČ 112 21, identifikační číslo osoby 25063138, zastoupené JUDr. Brunem Chudým, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o zaplacení částky 54,117.711,60 Kč s příslušenstvím proti vydání 60 ks střel 9M114 ŠTURM, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 282/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2011, č. j. 14 Co 55/2011-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 22 C 282/2005-131, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 54,117.711,60 Kč s příslušenstvím proti vydání 60 ks střel 9M114 ŠTURM (bod I.výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 365.076,- Kč (bod II. výroku) a rozhodl, že žalobkyně není povinna hradit státu náklady na znalečné (bod III. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil v opraveném znění (první výrok), ve výroku II. jej změnil jen tak, že náklady činí 215.844,- Kč, jinak jej potvrdil (druhý výrok), ve výroku III. jej změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu náklady ve výši 39.386,20 Kč (třetí výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. října 1998 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné závazek žalované dodat žalobkyni 60 kusů protitankových řízených střel PTŘS 9 M114 (ŠTURM) za kupní cenu 54,117.711,60 Kč. Žalobkyně dne 26. ledna 2001 reklamovala předmětné střely, žalovaná potvrdila převzetí reklamace dne 1. února 2001. Důvodem reklamace bylo zjištění při vnější prohlídce a delaboraci jedné z předmětných střel, že jednotlivé díly jsou v originále šablonovány rokem výroby 1983, zatímco u záznamníku raket je uveden ročník 1996. Požadovanou reklamací žalobkyně uplatnila nárok na výměnu zboží původního za zboží bezvadné. Dne 27. listopadu 2002 žalobkyně měla odstoupit od kupní smlouvy vzhledem k tomu, že střely nebyly dodány v provedení vymíněném kupujícím a dohodnutém ve smlouvě. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nedodržela pro reklamaci sjednanou záruční dobu ani lhůtu stanovenou v §428 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Zákonná lhůta pro uplatnění reklamací skončila dne 4. prosince 2000, ve smlouvě zakotvená záruční doba skončila již ke dni 4. prosince 1999. Reklamace ze dne 26. ledna 2001 byla doručena žalované dne 31. ledna 2001. Žalobkyně tak podle §428 odst. 2 obch. zák. nesplnila včas svou povinnost oznámit vady zboží, soud proto nemohl žalobkyni přiznat právo z odpovědnosti za vady. Právo žalobkyně odstoupit od smlouvy by žalobkyni náleželo pouze v případě, pokud by včas zaslaným oznámením vad uplatnila nárok z odpovědnosti za vady (§436 odst. 2 obch. zák.), což se však nestalo. Žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že žalovaná o vadnosti zboží a nesplnění technických předpokladů podle kupní smlouvy musela vědět.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, dokazování částečně doplnil. Pro posouzení včasnosti reklamace žalobkyně je podle odvolacího soudu rozhodující dvouletá limitující lhůta podle §428 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku. Reklamace vad žalobkyní provedená dne 26. ledna 2001 tak byla opožděná. Dvouletá zákonná lhůta pro uplatnění reklamace běžela od dodání zboží, tj. 4. prosince 1998. Reklamačním dopisem navíc nebyla reklamována celá dodávka, ale jen jedna konkrétní střela tam uvedeného výrobního čísla, a to z důvodu nedodržení ujednání, že střela měla být vyrobená v roce 1996 a později. Z dokazování nevyplynulo, že by i ostatní střely byly později vůbec reklamovány a že by byly reklamovány nedostatky v dokumentaci. Žalobkyně měla dokumentaci ke sporným střelám k dispozici, nešlo tedy o to, že by dokumentace chyběla, ale o to, že údaje uvedené v záznamníku u reklamované střely neodpovídají faktickému stavu, tj. roku výroby jednotlivých komponentů, jak bylo zjištěno při delaboraci střel. Protože žalobkyně neoznámila vady včas, nemohla odstoupit od smlouvy. Navíc kromě jedné střely neoznámila vady vůbec. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nemohla vědět o vadnosti zboží, neboť uplatněná vada spočívající v tom, že jednotlivé komponenty střely jsou vyrobeny v roce 1983, ač je v záznamníku uveden rok 1996, byla zjištěna žalobkyní až delaborací střely, jinak být zjištěna ani nemohla. Právo žalobkyně z odpovědnosti za vady tak nezaniklo, ale je podstatně oslabeno a vzhledem k námitce opožděnosti uplatněné prodávajícím nemůže být soudem přiznáno. Nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, proto je tento právní úkon třeba posoudit jako neplatný pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“) a §441 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud proto rozsudek I. stupně jako věcně správný potvrdil, rozhodl současně o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, odvozující přípustnost dovolání z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když napadené rozhodnutí má podle dovolatelky řešit právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně, a také odchylně od zákona a konstantní judikatury. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s . ř.) a také, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolatelka namítá, že v řízení bylo dopisem ze dne 26. ledna 2001 prokázáno, že žalobkyně v reklamaci uvedla, že vzhledem k tomu, že celá dodávka 60 kusů střel byla jedné série, je zde důvodný předpoklad, že zjištěné skutečnosti budou identické u celé dodávky a uplatnila nárok na odstranění vad dodáním náhradního zboží za vadné. Podle dovolatelky v odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. listopadu 2002 je výslovně uvedeno, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na odstranění vad zboží dodáním (chybějících) dokladů nezbytných k převzetí a užívání zboží ve smyslu článku 7.2. kupní smlouvy. Odvolací soud měl aplikovat §428 odst. 3 obch. zák., kdy podle citovaného ustanovení nenastanou účinky uvedené v §428 odst. 1 a 2 obch. zák., jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečnosti, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží. Žalovaná musela vědět, že vada spočívá v absenci dokladů.
Dovolatelka dále namítá, že soud odvolací i soud prvního stupně zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to neprovedením navržených důkazů žalobkyní. V dalším textu dovolání žalobkyně dovozuje skutková tvrzení, která by podle ní vyplynula z provedení jí navržených důkazů, zejména z revizního znaleckého posudku.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že závěry v rozsudku odvolacího soudu považuje za správné. Žalovaná předmětné zboží nakoupila od svého partnera v Bulharské republice, který ji ujistil, že předmětné střely mají vlastnosti vymíněné ve smlouvě. Žalobkyně převzala od žalované potřebné dokumenty. O údajně chybějících dokumentech se žalobkyně ani nezmiňuje v listině nazvané Reklamace řízené střely 9 M 114.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalobkyní) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci byl dovoláním napaden rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Přípustnost dovolání je tak třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., kdy dovolání by bylo přípustné, pokud dovolací soud za použití hledisek vymezených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka svými dovolacími námitkami předně zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, případně konstruuje vlastní skutková zjištění, z nichž dovozuje právní závěry. U dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom dovolací důvody, jimiž skutková zjištění zpochybňuje (§241a odst. 3 o. s. ř.), nemá dovolatelka k dispozici. Jde tak o námitku, že žalovaná v době dodání zboží věděla o vadnosti dodávaného zboží a námitku, že při dodání zboží chyběly potřebné doklady, ačkoliv si strany sjednaly jejich dodání. Po provedeném dokazování však odvolací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaná o vadnosti zboží nevěděla ani vědět nemohla, neboť uplatněná vada spočívající v tom, že jednotlivé komponenty střely byly vyrobeny v roce 1983, ač v záznamníku bylo uvedeno 1996, byla zjištěna žalobkyní až tzv. delaborací střely a jinak být zjištěna ani nemohla. Ve vztahu k chybějící dokumentaci dospěl soud I. stupně a soud odvolací ke zjištění, že nešlo o to, že by dokumentace nebyla k dispozici, naopak žalobkyně dokumentaci obdržela, ale šlo o to, že údaje uvedené v záznamníku u jedné reklamované střely neodpovídaly faktickému stavu, tj. roku výroby jednotlivých komponentů.
Ve zbývajícím rozsahu dovolání poté dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., který má spočívat v tom, že oba soudy zatížily řízení vadou, která způsobila nesprávné rozhodnutí ve věci, a to zamítnutím návrhu na provedení dokazování, které by vedlo k prokázání ostatních vad předmětných raket. Šlo zejména o důkaz revizním znaleckým posudkem. Proč tyto důkazy nebyly provedeny, soudy dostatečně neodůvodnily. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být uplatněn jen výjimečně, a to v případě, že otázka, zda je zde takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu. V dané věci se o uvedený případ nejedná. Dovolatelka proto svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.
Dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku odvolacího soudu, neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti němu nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., a z paušální náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Ing. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu