ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.829.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 829/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem v Poličce, Palackého náměstí č, 62, PSČ 572 01, proti žalovanému V. Č., o zaplacení částky 846.184,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 108/2010, dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2012, č. j. 11 Cmo 101/2012-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2012, č. j. 11 Cmo 101/2012-80, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2012, č. j. 46 Cm 108/2010-67, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice - Krajskému soudu v Praze doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení činící 27.080,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit usnesení odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zák. Č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném do 31.12.2012 - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239. Ustanovením §237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení soudního poplatku. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalované směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o doplacení soudního poplatku, není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu