ECLI:CZ:NS:2013:23.ND.161.2013.1
sp. zn. 23 Nd 161/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně I. P. , proti žalovanému Mgr. J. P. , zastoupenému JUDr. Alicí Burianovou, advokátkou, se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, o výživné nerozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 25/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 25/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 16. dubna 2013 (které doplnila podáním ze dne 9. května 2013) navrhla žalobkyně přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně se zdůvodněním, že v současné době bydlí a pracuje v B., je nemocná a není schopna cestování. Jako další důvod uvedla svoji nepříznivou finanční situaci.
Žalovaný podáním ze dne 20. května 2013 vyjádřil s přikázáním věci nesouhlas. Namítá, že Městský soud v Brně není věcně příslušný k projednání věci výživného mezi manžely v prvním stupni a dále se vypořádává s argumenty žalobkyně.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Chomutově) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, k návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z žalobkyní uvedených okolností není sama o sobě způsobilou odůvodnit přikázání věci Městskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Chomutově. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil (srov. např. usnesení z 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci s návrhem žalobkyně však žalovaný výslovně nesouhlasil.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního sudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 25/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu