ECLI:CZ:NS:2013:23.ND.354.2012.1
sp. zn. 23 Nd 354/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové, v právní věci žalobkyně S. P. , zastoupené Magistrátem města České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 1,2, proti žalovanému R. P. , o určení otcovství a úhradu osobních potřeb, a o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 274/2012, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Neurčuje se , který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 274/2012.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. září 2012, č. j. 23 C 274/2012-9, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k určení místně příslušného soudu. Uvedl, že žalobkyní označený žalovaný nemá své bydliště v České republice. Dospěl tedy k závěru, že v daném případě místní příslušnost nelze zjistit.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc v souladu s citovaným usnesením předložena, se především zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí dle §11 odst. 3 o. s. ř.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud rozhoduje o určení místní příslušnosti ve věcech patřících do pravomoci soudů České republiky (§7 o. s. ř.) jen za splnění dalšího předpokladu, že podmínky místní příslušnosti nejsou dány buď vůbec (chybějí), nebo je nelze zjistit. Místní příslušnost soudů je upravena v ustanoveních §84 až 89a o. s. ř.
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ani nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve věci aplikovatelná nejsou, mezi ČR a V. B. není sjednána dvoustranná dohoda, která by mezinárodní příslušnost soudu řešila, je tedy třeba použít příslušná ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §23 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se určení (zjištění nebo popření) otcovství řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
Podle §40 téhož zákona, lze návrh na určení otcovství (zjištění nebo popření) podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud.
V posuzované věci je tedy dána pravomoc českých soudů. Ze spisu vyplývá, že žalovaný nemá v České republice obecný soud. Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem žalobkyně soud, v jehož obvodu má žalobkyně své bydliště a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Žalobkyně má bydliště na adrese L., Č. B. Jejím obecným soudem je tudíž Okresní soud v Českých Budějovicích.
Z výše uvedeného je patrné, že Okresní soud v Českých Budějovicích neměl žádného důvodu předkládat věc Nejvyššímu soudu s návrhem, aby podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil místně příslušný soud. Nejvyšší soud tudíž nemohl určit místně příslušný soud podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí, když podmínky místní příslušnosti nechybějí a lze je zjistit.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu