ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.119.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 119/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) F. H. a b) P. H. , obou zastoupených JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha 576, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října 661, o 390.831,36 Kč a 30.784,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 137/2008-384, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2011, č. j. 23 Co 99/2011-436, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.487,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jaroslava Koláře, advokáta se sídlem v Dobříši, 28. října 661.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 3. 11. 2010, č. j. 6 C 137/2008-384, uložil žalovanému zaplatit žalobci 166.539,16 Kč s příslušenstvím, žalobu o zaplacení dalších 224.292,20 Kč s příslušenstvím žalobci a 30.784,- Kč s příslušenstvím žalobkyni zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný zhotovil v domě žalobce kachlový sporák s nedostatečnou velikostí topeniště, proto při užívání pece začal vytékat kondenzát kouřových zplodin a po samovznícení nashromážděného dehtu popraskaly keramické vložky v komíně. Žalobkyně s ním proto zrušila smlouvu o dílo a žalovaný zhotovené dílo odstranil. Soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil právní povinnost provést dílo řádně, odpovídá tedy žalobci za škodu na komíně jeho domu, jejíž výše byla určena částkou 147.087,16 Kč. Žalobci byla přiznána i náhrada nákladů, které vynaložil na znalecký posudek Ing. Vlastimila Šilhana (15.300,- Kč) a na kominické práce V. B. (2.352,- Kč) a R. Z. (1.800,- Kč). Další nároky žalobce ve výši 115.754,- Kč na náhradu nákladů na zajištění náhradního bytu a 108.538,20 Kč na dojíždění vlastním vozidlem ani nárok žalobkyně ve výši 30.784,- Kč na náhradu za nájem náhradního bytu po dobu tvrzené neobyvatelnosti domu nebyly vzhledem k chybějící příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a protiprávním jednáním žalovaného shledány důvodnými, protože dům byl i přes poškození komína obyvatelný.
Krajský soud v Praze k odvolání všech účastníků rozsudkem ze dne 26. 4. 2011, č. j. 23 Co 99/2011-436, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil s jeho právními závěry, přičemž neopodstatněnost nároku žalobkyně odůvodnil nedostatkem její věcné aktivní legitimace ve sporu, neboť šlo o náhradu škody v souvislosti s poškozením komínového tělesa v nemovitosti, jejímž vlastníkem je pouze žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a zdůvodňují je nesprávným právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Žalobkyně dovozuje, že je ve sporu aktivně legitimována, neboť s žalobcem žije ve společné domácnosti, byla objednatelkou díla a jí vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, neboť při normálním běhu událostí by nemusela své bydlení řešit náhradním způsobem. Taktéž ve vztahu ke škodě vzniklé žalobci v souvislosti se zajištěním náhradního ubytování a dojížděním je příčinná souvislost dána. Pokud by žalovaný zhotovil kachlová kamna řádně a včas a nebyl by později v prodlení s jejich odstraněním, byla by včas dokončena rekonstrukce domu a trvalé bydlení by neznemožňoval zápach dehtu a unikání kouře. Otázku zásadního právního významu žalobci spatřují i v tom, zda je škoda způsobená vadným provedením stavby kachlových kamen ve smyslu §420a odst. 2 písm. c) obč. zák. škodou z provozní činnosti. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu „i související výroky rozhodnutí soudu prvního stupně“ a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný označil dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Soudy obou stupňů se neodchýlily od ustálené judikatury a zjištěný skutkový stav posoudily v souladu s hmotným právem. Napadené rozhodnutí proto nemůže být zásadně právně významné, ostatně žalobci v dovolání ani žádnou právně významnou otázku neoznačili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 26. 4. 2011, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně směřuje proti výroku, kterým soud rozhodl o jejím nároku na peněžité plnění ve výši 30.784,- Kč s příslušenstvím, tedy o částce nepřevyšující zákonem stanovený limit, proto je v tomto rozsahu ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání nepřípustné a muselo být odmítnuto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o.s.ř.
Ve vztahu k dovolání žalobce nejsou předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.
Je-li v dovolání namítáno nesprávné posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou odvozenou od neobyvatelnosti domu a protiprávním jednáním žalovaného, nesměřují uplatněné námitky proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu, ale proti zjištěnému skutkovému stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). K tomuto dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. však nelze v dovolacím řízení, jehož přípustnost je dovozována podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnout. Není-li prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a činností škůdce, není významná právní kvalifikace škodné události, tedy není ani rozhodné, zda se jedná o odpovědnost za škodu podle §420 nebo podle §420a obč. zák. Ostatně o odpovědnost zhotovitele díla za škodu způsobenou provozní činností podle §420a obč. zák. nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité; došlo-li ke škodě v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného, je třeba ji posoudit podle §420 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod č. 101/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Je tedy zřejmé, že ani námitky uplatněné ve vztahu k výrokům týkajícím se žalobce přípustnost dovolání nezaložily, proto Nejvyšší soud podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10.020,- Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 12.487,20 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr V o j t e k
předseda senátu