ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1295.2013.2
sp. zn. 25 Cdo 1295/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Lorenc Logistic, s. r. o. , IČO 64832660, se sídlem Klatovy IV, Za Tratí 752, zastoupené JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem Klatovy, Randova 204, proti žalované Euros Moravia, spol. s r. o., IČO 25832379, se sídlem Přerov, Přerov I – Město, Kojetínská 3157/55, zastoupené JUDr. Vlastimilem Roubalem, advokátem, se sídlem Přerov, Žerotínovo náměstí 15, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 60/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. října 2012, č.j. 75 Co 67/2012-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, č.j. 75 Co 67/2012-106, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 8. 2011, č.j. 15 C 60/2010-80, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 50.000,- Kč, tedy nepřesahujícím zákonnou hranici 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena.
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti procesně neúspěšné žalobkyni právo, v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu