ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1855.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1855/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, proti žalované SIDOSTAVBY spol. s r.o., se sídlem v Českém Těšíně, nábřeží Míru 82, IČO 46580221, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 327/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2012, č. j. 8 Co 496/2011-251, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2012, č. j. 8 Co 496/2011-251, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 24. března 2011, č. j. 19 C 327/2003-217, (vydaným poté, co jeho předchozí dva rozsudky byly zrušeny odvolacím soudem a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) uložil žalované povinnost v rodinném domě žalobce v obci Doubrava vyměnit v určitém úseku stoupací i vratné větve potrubí ústředního topení, a vyměnit stávající vedení ústředního topení za vedení o vnitřním průměru 40 mm včetně zpětné větve ústředního topení v určitém úseku za potrubí o vnitřním průměru 25 mm, a to způsobem ve výroku uvedeným, do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 1. 7. 2002 těžební organizace OKD, a.s., a žalobce uzavřeli dohodu o vypořádání důlních škod na jeho rodinném domě formou zkleštění tohoto rodinného domu. Těžební organizace měla zajistit financování oprav vzniklých škod s tím, že vlastní realizaci sanace a oprav provede žalovaná. Dne 3. 7. 2002 uzavřeli žalobce a žalovaná smlouvu o dílo ohledně sanačních prací s termínem dokončení 20. 9. 2002. K předání a převzetí díla došlo 1. 10. 2002. Při provádění oprav vyvstala nutnost provedení dříve nesjednaných víceprací – částečná rekonstrukce rozvodů ústředního vytápění - a tuto přestavbu ústředního topení zadala žalovaná k provedení A. M., který topenářskou část zakázky předal Z. M., pro kterého fyzicky práci provedl R. L. Došlo tak k úpravě rozvodu tepla bez projektové dokumentace. Nutnost zásahu do rozvodového potrubí ústředního topení k jednotlivým topným tělesům vyvolala změna nivelety podlah a důsledkem této úpravy byla ztráta možnosti samotížného provozování ústředního topení. Soud věc posoudil podle §420 odst. 1 a 2 obč. zák. a dovodil, že žalovaná, která pro žalobce vykonávala sanační práce podle uzavřené smlouvy o dílo a připojené projektové dokumentace, bez smluvního ujednání o rozšíření předmětu díla zadala úpravu ústředního vytápění A. M., pověřila ho provedením uvedených prací, on práce provedl a vyúčtoval je žalované. Jednalo se tedy o subdodavatele žalované, která tak odpovídá žalobci za škodu způsobenou jejím subdodavatelem při provádění jednotlivých prací. Zásah do topného systému byl proveden bez potřebné dokumentace a jako protiprávní úkon žalované je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou spočívající v nefunkčnosti otopného systému. Na základě znaleckého dokazování uzavřel, že náhrada škody uvedením do předešlého stavu (§442 odst. 2 obč. zák.) je v tomto případě možná i účelná.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. ledna 2012, č. j. 8 Co 496/2011-251, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Zdůraznil, že mezi účastníky nevznikl žádný smluvní vztah ohledně úpravy či změny topného systému, přestavbu ústředního topení v rodinném domě žalobce žalovaná nezhotovila, tuto provedl bez projektové dokumentace svědek A. M., který topenářskou část zadal dále Z. M., pro něhož fyzickou práci provedl R. L. Nelze proto dovodit, že A. M. byl subdodavatelem žalované. Posouzení významu subdodavatelského vztahu by totiž mělo význam pouze v případě, pokud by zde byl hlavní závazkový vztah mezi objednatelem (žalobcem) a dodavatelem, resp. zhotovitelem (žalovaným). O takový případ vzhledem k absenci smluvního vztahu nešlo a žádnou smluvní ani zákonnou povinnost žalovaná neporušila; nebyl tak splněn předpoklad odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá, že odvolací soud zcela v rozporu s dosavadními skutkovými zjištěními i se svým již dříve vysloveným názorem na odpovědnost žalované zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace. Právní závěr odvolacího soudu tak nemá oporu ve skutkovém stavu vyplývajícím z dosavadního průběhu dokazování a je vadný. Dovolatel poukazuje na skutečnosti vyplývající zejména ze svědecké výpovědi A. M., jím vystaveného daňového dokladu a z dalších důkazů, z nichž vyplývá jednoznačný závěr o pasivní legitimaci žalované v tomto sporu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné a dovolání toliko polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 24. ledna 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Především je třeba vycházet z toho, že žalobcem uplatněný nárok není nárokem objednatele z titulu odpovědnosti za vady zhotoveného díla, nýbrž nárokem poškozeného na náhradu škody z tzv. deliktní, tedy mimozávazkové odpovědnosti za škodu, jejímž nezbytným předpokladem není závazkový právní vztah mezi účastníky.
Podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto vzniklou neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Ustanovení §420 odst. 2 obč. zák. dopadá na případy, kdy konkrétní činnost, při níž vznikla škoda, vykonává právnická či fyzická osoba (podnikatel) nikoliv sama, nýbrž prostřednictvím jiných osob, které zaměstnává nebo jejichž práci ke své činnosti využívá. Tato odpovědnost právnické či fyzické osoby se uplatní nejen v případech, kdy škoda byla způsobena jejich zaměstnancem, ale i tehdy, byla-li způsobena jinými osobami, které podnikatelský subjekt použil ke své činnosti. Není proto podmínkou přímý právní (smluvní) vztah toho, kdo škodu způsobil, vůči podnikateli. Tzv. osoba použitá k činnosti neprovádí práci vlastním jménem a na vlastní riziko, ale pro právnickou (fyzickou) osobu, podle jejích pokynů či příkazů, popřípadě v jejím zájmu. Podstatné je, zda jednání toho, kdo škodu způsobil, nepostrádalo místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů podnikatele v rámci jeho činnosti, tedy zda nešlo o jednání, jímž škůdce sledoval svůj vlastní zájem; rozhodující je vnitřní (účelový) vztah jednání, při němž vznikla škoda, k činnosti podnikatele, kterou provozuje. Přímá odpovědnost toho, kdo škodu způsobil, nastává jen v případě, že jeho konání, jímž byla škoda způsobena, nespadá do rámce činnosti podnikatele, pro něhož práci vykonal (tzv. exces).
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud ze zjištění, že k zásahu do rozvodového potrubí ústředního topení k jednotlivým topným tělesům, který má vliv na funkčnost celého otopného systému, došlo v rámci stavebních a topenářských prací, které v domě žalobce prováděl A. M., jemuž tyto práce zadala žalovaná. Následkem tohoto zásahu se z dosud samotížně fungujícího systému stal systém nesamotížný, a tudíž nevyhovující. Pro závěr o subjektu legitimovaném k náhradě způsobené škody ve smyslu §420 odst. 2 obč. zák. je rozhodující, že ke vzniku škody došlo při činnosti konané pro žalovanou, která prací na ústředním topení pověřila jiného. Právě proto, že práce na ústředním topení v domě žalobce nechala žalovaná provést bez ujednání s ním a bez jeho souhlasu, porušila povinnost a odpovídá poškozenému za škodu, jež byla způsobena subjektem, který provedl nevhodný zásah při práci mu zadané.
Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalované spočívá na nesprávném právním posouzení, takže dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu