ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1868.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1868/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. H. , zastoupené JUDr. Věrou Neradovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Francouzská 4, proti žalované Fakultní nemocnici Hradec Králové , IČO 00179906, se sídlem Hradec Králové, Sokolská 581, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 42/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013, č.j. 21 Co 80/2013-311, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013, č.j. 21 Co 80/2013-311, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2012, č.j. 8 C 42/2011-283, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 7.548.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout ve zdravotnickém zařízení žalované, kde se dne 24. 6. 2009 předčasně narodila a kvůli nízké porodní váze byla umístěna do inkubátoru. Pátý den života u ní došlo k rozvoji septického stavu vyvolaného infekcí s následným zánětem mozkových blan a postižením centrálního nervového systému. Mechanismus nákazy nebyl zjištěn, ve zdravotní péči poskytované žalobkyni nebylo shledáno pochybení. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle ní závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí v řešení otázek „prokázání viny poškození zdraví žalobkyně žalovanou ve smyslu zhodnocení právního významu doznání příčiny nákazy žalobkyně ze strany žalované při mimosoudním jednání zaměstnanců žalované a rodičů žalobkyně a zároveň pak ve smyslu vyhodnocení povinnosti předcházet vzniku škod na zdraví dle §415 občanského zákoníku, tzv. obecné prevenční povinnosti“.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkázala na svá předchozí stanoviska, která jsou součástí soudního spisu.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost hodnocení důkazů, tj. nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o neprokázání protiprávního jednání a příčinné souvislosti mezi postupem zaměstnanců žalované a újmou žalobkyně. Dovolatelkou formulované právní otázky vycházejí z odlišného skutkového stavu, než je ten, který zjistily soudy obou stupňů a jehož správnost dovolací soud přezkoumávat nemůže. Není tak ve skutečnosti uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s .ř.).
Na základě konkrétních skutkových zjištění vycházejících z hodnocení provedeného dokazování soudy dospěly k závěru, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, jež by bylo v příčinné souvislosti se škodou způsobenou na zdraví žalobkyně. Za daného stavu je nadbytečné posuzovat otázku, zda prokázané jednání zaměstnanců žalované, jež se netýkalo péče o žalobkyni, zakládá porušení prevenční povinnosti ve smyslu §415 obč. zák.
Ač dovolání výslovně směřovalo do všech výroků napadeného rozhodnutí, proti výrokům o nákladech řízení žádné konkrétní námitky uplatněny nebyly.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu