ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1925.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1925/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce T. M. , zastoupeného JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Strossmayerovo náměstí 977/2, proti žalované Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 156.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 271/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. 15 Co 467/2012-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. 15 Co 467/2012-118, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2012, č. j. 20 C 271/2009-99, o zamítnutí žaloby na zaplacení 156.000,- Kč s příslušenstvím na jednorázovém odškodnění pozůstalých podle §444 odst. 3 písm. f) obč. zák., a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce v dovolání namítá neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Uvádí skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že v okamžiku nehody nebyl řidičem vozidla, do vozu nenastoupil, pouze jej nastartoval ze stupačky vozidla, na sedadlo řidiče vůbec neusedl, a není proto možné aplikovat ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce nároku na přiznání jednorázového odškodnění podle §444 odst. 3 obč. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž zpochybňují zejména správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o tom, že žalobce porušil povinnosti řidiče podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., neboť se nevěnoval plně řízení, když před nastartováním vozidla nezkontroloval, zda není zařazen rychlostní stupeň, a uvedl tak vozidlo do pohybu. Není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu