ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2338.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 2338/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) R. K., zastoupené JUDr. Miroslavem Tenklem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 6, a b) J. K., proti žalované Nemocnici Tábor, a. s., se sídlem v Táboře, Kpt. Jaroše 2000, IČO: 26095203, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1, za účasti Hasičské vzájemné pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, IČO: 46973451, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 112/2007, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. února 2011, č. j. 15 Co 826/2010-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 15. září 2010, č. j. 11 C 112/2007-232, zamítl žalobu na zaplacení částky 253.360,- Kč žalobkyni a) a částky 240.000,- Kč žalobci b) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobců na jednorázové odškodnění jako pozůstalých po JUDr. J. K., který dne 12. 4. 2007 zemřel poté, co se dne 13. 9. 2006 podrobil v žalované nemocnici plánované operaci, po přeložení na pokoj chirurgického oddělení upadl do bezvědomí, byl úspěšně resuscitován, avšak měl těžce poškozené zdraví. Soud v řízení zjistil, že od přijetí pacienta do zdravotnického zařízení žalované postupovali zdravotníci standardním způsobem, správně zvolili formu anestézie a léky, rovněž postup ošetřujícího personálu během operace i umístění pacienta na běžný pokoj byl lege artis, a postupy, ke kterým měl znalec výhrady, neměly na zdravotní stav JUDr. K. vliv. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle §420 obč. zák., neboť žalovaná se nedopustila porušení povinnosti, které by bylo v příčinné souvislosti s úmrtím JUDr. K. Na základě znaleckého dokazování soud zjistil, že nelze jednoznačně určit, co bylo hlavní příčinou úmrtí, a příčinná souvislost mezi léky použitými při anestezii a úmrtím JUDr. K. nebyla prokázána, není tedy dána ani odpovědnost žalované podle §421a obč. zák.
K odvolání obou žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 11. února 2011, č. j. 15 Co 826/2010-274, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, částečně jej změnil ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že nebylo prokázáno porušení právních povinností ze strany žalované, které by byly v příčinné souvislosti s úmrtím JUDr. K., a nebyl prokázán ani vliv léků použitých při anestézii na poškození zdraví pacienta. Dokazování bylo soudem prvního stupně provedeno v potřebném rozsahu, důkazy byly řádně hodnoceny a jeho závěry jsou správné a dostatečně podložené.
Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Poukazují na to, že k objasnění skutkové otázky, zda byla či nebyla pacientovi po operaci poskytnuta náležitá péče a zda nebyla zanedbána, byl k jejich návrhu vyžádán ústavní znalecký posudek, který za klíčovou příčinu vedoucí k zástavě dechu označil vliv narkotizačních látek, v jejichž důsledku došlo ke svalové ochablosti, následně k zapadnutí kořene jazyka, dušení, zástavě srdce a hypoxii. Závěr odvolacího soudu, že k zástavě srdce mohlo dojít z jiných příčin, mají dovolatelé za nepodložený. Dovozují, že unesli důkazní břemeno ohledně příčiny poškození zdraví a smrti JUDr. K., a pokud byl soud jiného názoru, měl je poučit podle §119 o. s. ř. a umožnit jim, aby důkazní aktivitu zaměřili jiným směrem. Vyjadřují názor, že pokud důkazní situace umožňuje unést důkazní břemeno, „pak tvrzený opak žalovaným způsobuje přenos důkazního břemene na žalovaného“, a ústavní znalecký posudek nemůže být zvrácen názorem vedoucího zpracovatelského týmu MUDr. Šturmy v jeho výpovědi před soudem prvního stupně, že k zástavě mohlo dojít z nepředvídatelných příčin „vis maior“. Podle jejich názoru se na poškození zdraví pacienta podílelo více příčin: nezkušenost anestezioložky, nezavedení příslužby v žalovaném zařízení, delší absence personálu, nedostatečné vybavení vhodným zařízením, pozdní poskytnutí účinné pomoci apod., a odvolací soud se nevypořádal s konečnou diagnózou stanovenou ústavním posudkem, což byla difúzní hypoxie. Jsou přesvědčeni, že v daném případě se jedná o souběh objektivní odpovědnosti podle §421a obč. zák. a podle §420 obč. zák. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 11. února 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými - účastníky řízení, zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem je důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Dovolatelé výslovně neuvádějí, v čem spatřují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Podstatou jejich námitek je nesouhlas se závěrem, že nebyly prokázány předpoklady odpovědnosti žalované podle §420 a 421a obč. zák.
Skutková zjištění, z nichž vycházel odvolací soud (a ostatně i soud prvního stupně) při svém rozhodnutí ohledně průběhu poskytnuté péče, příčinné souvislosti s úmrtím pacienta a působením léků použitých při anestézii nejsou u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. předmětem dovolacího přezkumu. Těmto námitkami dovolatelé zpochybňují skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů a předkládají dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového stavu, kterou dovozují z provedených důkazů. Nejedná se tedy o námitky proti posouzení věci po právní stránce, nýbrž o námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a z něj vyvozenému skutkovému závěru. Totéž se týká i námitek o důkazně nepodloženém skutkovém závěru a námitek proti hodnocení znaleckých důkazů. Dovolatelé jimi uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak je uvedeno přímo v ust. §237 odst 3 o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 se nepřihlíží; tento důvod lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř.
K námitce, týkající se důkazního břemene, lze připomenout, že důkazní břemeno o určitém tvrzení nese zásadně ten, kdo toto tvrzení tvrdí (srov. §120 odst. 1 věta první o. s. ř.), výjimkou jsou např. tzv. negativní skutková tvrzení a zákonem stanovené domněnky. Vymezení, koho tíží důkazní břemeno o konkrétních skutečnostech, vyplývá z norem hmotného práva. Otázka důkazního břemene není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu nelze totiž vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků a rozložení důkazního břemene ve sporu.
Namítanou vadou řízení (chybějící poučení) dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k němuž lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř., což není tento případ.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustný.
Dovolací soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. Žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované ani vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu