ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2458.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2458/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. T. A. , proti žalované Univerzitě Karlově v Praze , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 3/5, IČO 00216208, o bezplatné opakování ročního kurzu jazykové a odborné přípravy a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 73/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 19 Co 67/2011-454, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti usnesení ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 67/2011-454, jímž Městský soud v Praze odmítl odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 22. 9. 2010, č. j. 28 C 73/2010-258, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal bezplatného opakování ročního kurzu jazykové a odborné přípravy a náhrady škody, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., tj. před 1. 1. 2013, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů – dále též jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání postupem podle §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. odmítnuto pro vady. Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není dána ani podle ustanovení §237 o.s.ř. (nejde o potvrzení nebo změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) ani podle ustanovení §238, §238a o.s.ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1213).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobci nebyl ustanoven zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, neboť dovolání by bylo odmítnuto pro nepřípustnost i v případě, že by žalobce byl zastoupen advokátem; proto procesní předpis v takovém případě zastoupení dovolatele ani nevyžaduje (§241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu