ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.322.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 322/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce L. T. , zastoupeného JUDr. Hanou Bernatovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Kroftova 1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 458/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2012, č. j. 20 Co 341/2012-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.704,- Kč k rukám JUDr. Hany Bernatové, advokátky, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2012, č.j. 20 Co 341/2012-106, potvrdil v rozsahu napadeném odvoláním rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2012, č.j. 30 C 458/2009-74, pokud jím byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 57.600 Kč s příslušenstvím; dále částečně změnil a částečně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání žalovaného bylo pro nepřípustnost odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud jedním výrokem potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ohledně peněžitého plnění ve výši 57.600 Kč, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku žalobce na odškodnění bolesti ve výši 21.600 Kč a o nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 36.000 Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu byla žalobci přiznána plnění nepřevyšující 50.000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků částku 50.000 Kč přesahuje.
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemění nic ani chybné poučení o možnosti podat dovolání obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení vynaložených v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta částku 3.704 Kč (§7 bod 5 a §13 odst. 1 a 3 ve spojení s §1 odst. 2 a §2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. června 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu