ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3315.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3315/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) P. H. , a b) P. H. , obou zastoupených JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, proti žalovanému statutárnímu městu Liberec , se sídlem úřadu v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1/1, IČO 00262978, zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 368/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 5. 2013, č. j. 29 Co 13/2012-150, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 5. 2013, č. j. 29 Co 13/2012-150, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 10. 2011, č. j. 12 C 368/2009-97, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce a) o náhradu škody na zdraví ve výši 16.164.000,- Kč s příslušenstvím a žaloba žalobkyně b) o náhradu nákladů léčení ve výši 450.810,- Kč s příslušenstvím. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce a) utrpěl těžký úraz s trvalými následky po pádu ze střechy garáže, z níž překopával přes oplocení míč zpět na hřiště, odkud se mu odkutálel dírou v pletivu. Žalované město sice porušilo povinnost vlastníka hřiště udržovat oplocení v řádném stavu, ovšem ta nebyla v příčinné souvislosti s úrazem žalobce. Díra v pletivu sice umožnila odkutálení míče a nezabránila žalobci, aby vstoupil na střechu přiléhající garáže, ovšem poškození zdraví si přivodil nezletilý žalobce svou neopatrností a neuváženým jednáním, když i u desetiletého dítěte lze vyžadovat určitou ostražitost. Závada v oplocení tak byla příčinou podružnou a vznik škody si zavinil sám poškozený (§441 obč. zák.).
Žalobci v dovolání vytýkají odvolacímu soudu závěr o způsobení si škody na zdraví poškozeným. Rekapitulují průběh úrazového děje, popisují místní poměry a dovozují, že žalovaný vlastník hřiště porušil prevenční povinnost podle §415 obč. zák. tím, že neudržoval oplocení hřiště v řádném stavu. V opačném případě by k úrazu nemohlo dojít, proto žalovaný za škodu odpovídá podle §420 obč. zák. Žalobce a) oproti tomu neporušil žádnou povinnost, nejsou tak na jeho straně splněny základní podmínky odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák., a nelze proto dovozovat jeho spoluzavinění.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o.s.ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní otázku, kterou podle dovolání řeší rozhodnutí odvolacího soudu odchylně od ustálené rozhodovací praxe (obsahovým vymezením této otázky je dovolací soud podle §241a odst. 3 a §242 odst. 3 o.s.ř. vázán), formulují dovolatelé tak, že pro závěr o způsobení si škody žalobcem a) je třeba dovodit splnění podmínek obecné odpovědnosti podle §420 obč. zák. na jeho straně.
Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že jedinou a rozhodující příčinou úrazu bylo neopatrné jednání žalobce a), rozhodl v souladu s ustanovením §441 obč. zák. („byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám“) i s ustálenou judikaturou. Úprava tzv. spoluzavinění či přesněji spoluzpůsobení škody poškozeným je založena na východisku, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a jak u škůdce tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, a i když zákon hovoří o spoluzavinění, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený dokonce nese i následky náhody, která jej postihla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, publikované pod C 2593 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425). Byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného, nese ji sám, a to i v případě, že mu nelze přičítat zavinění pro nedostatek schopnosti ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001, Soubor C 1212). Ze všech těchto důvodů nelze odvolacímu soudu vytýkat, že nezdůvodnil, zda jsou na straně žalobce a) splněny podmínky odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák., neboť to není podmínkou umožňující závěr o způsobení si škody samotným poškozeným.
Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Jde zároveň o posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a jednáním či opomenutím škůdce, jakož i okolnostmi, které nastaly na straně poškozeného. Je-li v dovolání namítáno nesprávné posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou pádem ze střechy garáže, na kterou se žalobce a) dostal dírou v oplocení hřiště, nesměřují uplatněné námitky proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu, ale proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Otázka existence příčinné souvislosti je totiž otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C 1025), pokud se v řízení zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. K dovolacím námitkám proti skutkovému stavu věci nelze podle §241a odst. 1 o.s.ř. přihlédnout. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Ani v tomto směru odvolací soud nepochybil, neboť zkoumal a přesvědčivě vyložil, že závada v oplocení sice přispěla ke škodlivému následku tím, že umožnila žalobci a), aby vstoupil na střechu garáže, avšak bezprostřední a hlavní příčinou pádu ze střechy bylo počínání žalobce a) na místě samém.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání žalobců není přípustné, a Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Petr V o j t e k
předseda senátu