ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.629.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 629/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) P. Ď., b) M. T. a c) M. D., všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti žalovaným 1) M. B., zastoupenému JUDr. Ivo Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, a 2) CHMEL spol. s r. o., se sídlem v Pochvalově 16, IČO: 47541768, zastoupené JUDr. Miroslavem Zrůstem, advokátem se sídlem v Lounech, Jeronýmova 695, o 655.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 EC 148/2009, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 23 Co 372/2010-190, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 23 Co 372/2010-190, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované změněn, se zamítá, jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 1. července 2010, č. j. 3 EC 148/2009-158, zamítl žalobu proti oběma žalovaným na zaplacení společně a nerozdílně částky 240.000,- Kč žalobci a), částky 240.000,- Kč žalobci b) a částky 175.000,- Kč žalobkyni c), vše s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že A. Ď, matka žalobců a) a b) a sestra žalobkyně c), na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 17. 9. 2007 s prvním žalovaným, vykonávala dne 3. 10. 2007 práce na chmelnici druhé žalované. Při odstřihávání drátků z vrchního vedení chmelnice, prováděného z vysokozdvižné plošiny ve vlastnictví druhé žalované, praskla obě vyvažovací ramena plošiny a při pádu plošiny z výšky cca 6 metrů A. Ď. zemřela. První žalovaný jako dodavatel se smlouvou ze dne 3. 9. 2007 zavázal pro druhou žalovanou jako odběratele provést pomocné práce při úklidu chmelnic po sklizni v roce 2007 svými pracovníky na pracovištích odběratele. Soud dospěl k závěru, že žalobci nepatří do okruhu osob, kterým podle §378 odst. 1 zákoníku práce náleží odškodnění, a nároky plynoucí z §444 odst. 3 obč. zák. jim nelze přiznat, neboť nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaných za škodu podle §420 obč. zák., když nebylo prokázáno zaviněné porušení právní povinnosti některého ze žalovaných v příčinné souvislosti s úmrtím A. Ď. Vysokozdvižná plošina byla po řádné revizi, příčinou jejího poškození byl únavový lom materiálu, který nebylo možné předem vizuálně zjistit.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 23 Co 372/2010-190, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) 240.000,- Kč, žalobci b) 240.000,- Kč a žalobkyni c) 175.000,- Kč, vše s úrokem z prodlení, v zamítavých výrocích a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a prvním žalovaným rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu k prvnímu žalovanému se jedná o pracovněprávní vztah, neboť první žalovaný byl na základě dohody o provedení práce uzavřené s A. Ď. jejím zaměstnavatelem, proto nároky žalobců ve vztahu k prvnímu žalovanému se řídí zákoníkem práce a má o nich rozhodovat senát, nikoli samosoudce; proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nároky žalobců proti druhé žalované posoudil podle §420a obč. zák. a dovodil, že za škodu způsobenou vysokozdvižnou plošinou odpovídá druhá žalovaná, neboť zaměstnanci prvního žalovaného pro ni vykonávali práci za použití pracovního stroje, který byl v jejím vlastnictví a byl příčinou smrtelného úrazu A. Ď. Druhá žalovaná se zabývá zemědělskou činností, při níž jsou používány zemědělské stroje, škoda na zdraví A. Ď. byla způsobena zemědělským strojem – čelně nesenou plošinou na zavěšování chmelovodičů, tedy věcí použitou při provozní činnosti druhé žalované, která proto nese objektivní odpovědnost za smrtelný úraz A. Ď. a žalobci vůči ní mají nárok na jednorázové odškodnění podle §444 odst. 3 obč. zák.
Druhá žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním v celém rozsahu s tím, že má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud svým postupem porušil §118b o. s. ř., neboť přestože byla soudem prvního stupně provedena příprava podle §114c o. s. ř. a žalobci mohli uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, případně do uplynutí lhůty, která byla účastníkům řízení poskytnuta soudem prvního stupně dne 27. 4. 2010, odvolací soud přihlédl již ke třetímu důvodu změny žaloby a svým přístupem stranil žalobcům. Žalobci podali žalobu formou elektronického platebního rozkazu z titulu §265, §366, §101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, museli si být vědomi, že o ní má rozhodnout senát a že není možné platební rozkaz vydat; žaloba proto měla být okresním soudem odmítnuta, namísto toho byl v rozporu s ust. §172 o. s. ř. vydán platební rozkaz. Argumentaci ustanovením §420 a §421a odst. 1 obč. zák. žalobci uvedli až v podaném odvolání, které mělo být odvolacím soudem odmítnuto, neboť „navrhovaná argumentace jde nad rámec podané žaloby, důkazního řízení před soudem prvního stupně a různých vyjádření k žalobě“. Pokud odvolací soud chtěl provádět dokazování v rozporu s ustanoveními o. s. ř. „o konzolidaci řízení“, měl zjistit vztah prvního žalovaného k pracovní plošině, měl být proveden výslech vedoucích pracovníků zaměstnavatele poškozené a řada dalších důkazů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které proti měnícímu výroku je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud porušil §118b o. s. ř., neboť pominul, že soudem prvního stupně bylo provedeno přípravné jednání podle §114c o. s. ř., a přihlédl ke změně žaloby, a to k argumentaci žalobců ustanoveními §420 a §421a odst. 1 obč. zák. uvedené v odvolání. Uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nelze přisvědčit námitce dovolatelky, že ačkoliv v návrhu na vydání platebního rozkazu je žalováno z titulu ustanovení §265, §336 a §101 odst. 3 a 4 zákoníku práce, odvolací soud nesprávně přihlédl k ustanovením §420 a §421a obč. zák. uvedeným až v odvolání. Změna právního důvodu požadovaného plnění na základě stejných skutkových tvrzení není totiž změnou žaloby, žalobce není ani povinen svůj nárok po právní stránce kvalifikovat, a pokud tak učiní, soud není jeho právní kvalifikací vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3897/2007, jež je na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Zásada koncentrace řízení zakotvená v §118b odst. 1 o. s. ř. se netýká právního posouzení ani právní kvalifikace tvrzeného nároku, nýbrž se vztahuje na skutková tvrzení, jimiž je nárok jakožto předmět řízení vymezen, a na označení důkazů, jichž se účastník dovolává. Tvrzením se rozumí vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou podstatné pro posouzení věci podle hmotného práva, přičemž žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Žalobce nemá povinnost skutek popsaný v žalobě právně kvalifikovat, neboť právní kvalifikace je věcí soudu, a ani se zásadou koncentrace řízení není v rozporu, navrhuje-li žalobce na základě již uvedených skutkových tvrzení posouzení svého nároku podle jiných zákonných ustanovení.
V dané věci žalobci uvedli svá skutková tvrzení v návrhu na vydání platebního rozkazu, jimiž vymezili předmět řízení po skutkové stránce, tato tvrzení pak nijak neměnili ani zásadním způsobem nedoplňovali a ke změně žaloby ve smyslu §95 odst. 1 o. s. ř. došlo pouze v tom, že podáním ze dne 17. 6. 2010 rozšířili žalobu o úroky z prodlení. Pokud v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně svůj nárok právně kvalifikovali jako odpovědnost za škodu podle §421a obč. zák., nejedná se o skutkové tvrzení, a tedy ani o rozpor se zásadou koncentrace řízení. Uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak není naplněn.
Vzhledem k tomu, že původně vydaný platební rozkaz byl podáním odporu zrušen a žaloba byla projednána, námitka dovolatelky, že platební rozkaz neměl být vydán, nemá vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé a není způsobilá dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. naplnit. K námitce ohledně dokazování v odvolacím řízení, lze poukázat na protokol o jednání před odvolacím soudem, z nějž vyplývá, že odvolací soud dokazování v odvolacím řízení neprováděl.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek v dovolání správný, dovolací soud proto dovolání v rozsahu, v němž je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zamítl podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné (srov. §237 o. s. ř.) a druhá žalovaná ani není subjektivně oprávněna napadnout výrok odvolací soudu, který nezasahuje do její právní sféry, nýbrž se týká prvního žalovaného. K podání dovolání je totiž subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, jež je na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů odvolacího řízení a řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou, které mají povahu usnesení (byť jsou obsaženy v rozsudku), není zákonem připuštěno (srov. §§238, 238a a 239 o. s. ř.).
Dovolací soud proto v rozsahu, v němž není dovolání přípustné, je odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. b/ a c / o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Druhá žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobcům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. ledna 2013
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu