ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.753.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 753/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně PS Tech, s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Krmelínská 364/164, IČO 25877623, zastoupené JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, proti žalované České republice - Probační a mediační službě , se sídlem v Praze 1, Hybernská 1006/18, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení 823.718,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 269/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2011, č. j. 69 Co 244/2011-194, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2011, č. j. 69 Co 244/2011-194, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 4. 2011, č. j. 22 C 269/2009-184, zastavil řízení; dospěl k závěru, že ve věci je dána neodstranitelná překážka věci rozhodnuté, protože žalobkyně uplatnila nárok se stejným předmětem, o jakém již pravomocně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 6 To 536/2007, jímž v trestní věci uložil obžalovanému M. T. (dřívějšímu zaměstnanci žalované) povinnost k náhradě škody.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 13. 11. 2011, č. j. 69 Co 244/2011-194, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že se řízení zastavuje rovněž ohledně úroků z prodlení z žalované částky, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o překážce věci rozhodnuté, neboť není dána totožnost osob, avšak rozhodnutí o zastavení řízení je věcně správné. Projednání věci totiž brání neodstranitelný nedostatek způsobilosti žalované být účastnicí řízení. Žalovaná, jak ji žalobkyně jednoznačně a nezaměnitelně vymezila zákonnými identifikačními znaky, je pouze organizační složkou státu, a nemá tak právní subjektivitu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovodila z §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a které odůvodnila tím, že předchozí řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelce je známo, že žalovaná v řízení vystupuje jako organizační složka státu, řízení bylo celou dobu vedeno proti žalované tak, jak ji žalobkyně vymezila v žalobě, pod tímto označením byla vydávána soudní rozhodnutí a i žalovaná takto podávala obsáhlá vyjádření. Dosavadní řízení proto nikterak nenaznačovalo, že by mohly být pochybnosti o způsobilosti žalované být účastnicí řízení. Spočívá-li důvod zastavení řízení pouze v tom, že v označení žalované chyběla zkratka „ČR-“, považuje to dovolatelka za přepjatý formalismus, který porušuje koncept ochrany legitimního očekávání, a navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s názorem odvolacího soudu. Je pouhou organizační složkou státu, nemá právní subjektivitu a tím ani způsobilost být účastnicí řízení. Tento závěr žalobkyně nijak nezpochybnila, dovolání by proto mělo být odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř. a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Vymezení účastníků řízení se ve sporném řízení zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů (chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu, a to způsobilá strana sporu). Tento nedostatek nelze odstranit ani postupem podle §43 o.s.ř., proto je soud povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.).
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), tedy fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v občanskoprávních vztazích vyplývá z ustanovení §7 obč. zák.), právnické osoby (srov. §18 odst. 1 obč. zák.), a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem občanskoprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. §21 obč. zák.) a jedná za něj příslušná organizační složka státu. Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Nedostatek podmínky řízení spočívající v účastnické nezpůsobilosti a její procesní důsledky však nelze směšovat se situací, kterou navozuje vada žaloby; jde o navzájem nezaměnitelné procesními instituty, samostatně upravené, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. Správné a jednoznačné označení subjektu, který nemá způsobilost být účastníkem řízení (např. fyzická osoba, která před podáním žaloby zemřela, či organizační složka státu), představuje neodstranitelnou překážku řízení, pro niž musí být řízení zastaveno. Oproti tomu vada žaloby předpokládá postup soudu podle §43 o.s.ř., směřující k jejímu odstranění, případně může žalobce vadu odstranit sám bez ingerence soudu (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, publikované pod č. 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vada žaloby může spočívat i v nesprávném označení účastníka, tedy např. v uvedení chybného či jinak neodpovídajícího jména, názvu či firmy společnosti, v rozporu jeho označení se skutkovým vylíčením uplatněného nároku v žalobě, apod. V posuzované věci jde o označení účastníka ve sporu o plnění z činnosti Probační a mediační služby.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, zřizuje se Probační a mediační služba, která provádí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení Probační a mediační služba je organizační složkou státu a účetní jednotkou.
Z úpravy postavení Probační a mediační služby je zřejmé, že jde o organizační složku státu, která nemá sama způsobilost mít práva a povinnosti, a nemá tudíž ani způsobilost být účastníkem řízení, je pouze oprávněna vystupovat v soudním řízení za stát. Žalobkyně uplatňuje nárok, který vznikl trestným činem zaměstnance Probační a mediační služby. V žalobě označila žalovaný subjekt jako „Probační a mediační služba České republiky, IČ: 70888060, sídlem Hybernská 18, Praha 1“. Pod tímto označením vystupovala žalovaná po celé řízení do doby, než odvolací soud dospěl k závěru, že je žalována přímo organizační složka státu. Z dikce §1 zákona č. 257/2000 Sb. však plyne, že (mělo-li tomu tak skutečně být) organizační složka státu byla označena nesprávně, neboť její název podle zákona neobsahuje dovětek „České republiky“. Z žaloby ovšem nebylo zřejmé, kdo má být žalovaným subjektem, neboť uvedené nepřesné označení nedává jasnou odpověď na otázku, zda žaloba směřuje proti státu jednajícímu organizační složkou či přímo proti jeho organizační složce. Jestliže ovšem samotné označení žalovaného subjektu v žalobě trpí nesprávností, měla být tato vada žaloby odstraněna postupem soudu podle §43 o.s.ř. Za situace, kdy žalobkyně v dovolání celou situaci vysvětluje a označuje v podání ze dne 1. 2. 2012 za žalovanou Českou republiku, byla vada žaloby odstraněna a označení žalovaného subjektu zní: Česká republika - Probační a mediační služba, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1006/18. Tento subjekt má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, není proto namístě zastavit řízení pro nedostatek jeho procesní subjektivity.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu