Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.09.2013, sp. zn. 25 Nd 221/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:25.ND.221.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:25.ND.221.2013.1
sp. zn. 25 Nd 221/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60, IČO 63998980, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Praha 7, Jankovcova 1518/2, proti žalované K. P., zastoupené JUDr. Stanislavem Hanákem, advokátem se sídlem Třebíč, Sv. Čecha 239/1, o 172.718,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 104 EC 5/2011, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 104 EC 5/2011, se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně, pobočka Jihlava. Odůvodnění: U Okresního soudu Praha – západ je pod sp. zn. 104 EC 5/2011 vedeno řízení, v němž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 172.718,- Kč s příslušenstvím, v důsledku předčasného ukončení úvěrové smlouvy. K odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 12. 2011, č. j. 104 EC 5/2011-81, byl spis dne 26. 3. 2013 předložen Krajskému soudu v Praze k rozhodnutí. Dne 25. 7. 2013 byl Nejvyššímu soudu předložen Krajským soudem v Praze spis 104 EC 5/2011, spolu s návrhem žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně - pobočce v Jihlavě s odůvodněním, že žalovaná bydlí v okrese Třebíč a přítomnost u jednání odvolacího soudu v Praze by jí činila značné těžkosti kvůli dětem i finančním problémům. Žalovaná není zaměstnána, stará se o tři nezaopatřené děti a její manžel byl propuštěn ze zaměstnání. Žalobkyně ve vyjádření k tomuto návrhu uvedla, že nesouhlasí s delegací věci Krajskému soudu v Brně - pobočka v Jihlavě, neboť delegace k jinému než dosud místně příslušnému soudu by znamenala porušení zásady zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ze strany žalované není delegace dostatečně opodstatněna a žalobkyni by tak vznikly nedůvodné náklady v důsledku navýšení nákladů právního zastoupení, jenž by žalovaná mohla případně hradit. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem. Samotná okolnost, že účastník řízení (žalovaná) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu není natolik výjimečná, aby byla bez dalšího považována za důvod k přikázání věci jinému soudu. Právě z důvodů uváděných žalovanou v návrhu na delegaci jí byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, č. j. 27 Co 162/2013-125, k ochraně jejích práv v této věci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Stanislav Hanák, který je oprávněn žalovanou při jednáních u odvolacího soudu v Praze zastupovat. Za situace, že žalobkyně s návrhem nesouhlasí a žalovaná je zastoupena ustanoveným advokátem, nelze přikázání věci Krajskému soudu v Brně - pobočka v Jihlavě, považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci. Nelze proto dovodit, že v daném případě jsou důvody pro přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. září 2013 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/04/2013
Spisová značka:25 Nd 221/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.ND.221.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-27