ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1162.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1162/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) Ing. B. B. , bytem v P. 4 – B., S. 1625/10, b) M. B. , bytem v P. 4 – H., H. 663/103, zastoupených JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, proti žalovaným 1) Ing. A. M., 2) P. V. , oběma bytem v M. B., M. 88, zastoupeným JUDr. Miladou Sigmundovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jana Zajíce 924/16, o zaplacení částky 141.275,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 31/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. 32 Co 48/2012-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení 13.852,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Kloudy, advokáta se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 12. 2012, č. j. 32 Co 48/2012-241, rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) ze dne 27. 6. 2011, č. j. 9 C 31/2011-136, potvrdil ve výroku, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 141.275,- Kč, změnil ve výrocích o povinnosti žalovaných zaplatit žalobcům společně a nerozdílně poplatek z prodlení z částky 141.275,- Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0, 05 % denně z částky 141.275,- Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení tak, že žalobu zamítl, zrušil ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit žalobcům společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 0,05% denně z částky 6.275,- Kč od 16. 12. 2009 do 31. 12. 2009 a řízení v této části zastavil, dále nepřipustil změnu žaloby tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 160.775,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 153.000,- Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z částky 7.775,- Kč od 1. 3. 2009 do zaplacení a poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 7.775,- Kč od 1. 3. 2009 do zaplacení, současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které směřovalo proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a výslovně též proti výroku o nákladech řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelé podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. námitkou, že soud „připustil změnu žaloby ve smyslu změny právního titulu tak, že se žalobci domáhají na žalovaných dlužné částky za užívání jejich bytu z důvodu bezdůvodného obohacení, nikoli jako nájemného, aniž o této změně podle §95 o. s. ř. rozhodl a poučil žalované o následcích, které pro ně tato změna může představovat“. Jen pro úplnost lze dodat, že o změnu žaloby se nejedná tehdy, posoudí-li soud žalobou vylíčený skutkový stav podle jiné právní normy, než žalobce navrhoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelé dále vytýkají odvolacímu soudu chybné právní posouzení jejich nároku na slevu (uplatněného jako kompenzační námitku podle ustanovení §98 o. s. ř.) podle ustanovení §699 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“). Spočívalo- li skutkové vymezení nároku žalovaných na slevu z nájemného v tom, že žalobci jako pronajímatelé neodstranili i přes upozornění závady v bytě užívaném žalovanými v době existence nájmu, je závěr odvolacího soudu, že žalovanými uplatněný nárok je nárokem na slevu z nájemného podle ustanovení §698 obč. zák., odpovídající soudní praxi. V souladu s ustálenou judikaturou je rovněž jeho závěr o tom, že toto právo ve smyslu §699 obč. zák. zaniklo, neboť nebylo žalovanými uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad, v daném případě do šesti měsíců od skončení nájmu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2716/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4253/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3925/2009).
Dovolatelé výslovně napadli i nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Ustálená soudní praxe však dovodila, že dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2002, pod č. 88).
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalovaných tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalované, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013, byla s účinností od 7. 5. 2013 zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Protože v současné době není jiný předpis, kterým by byly stanoveny paušálně sazby odměny pro řízení za zastupování advokátem, stanovil dovolací soud výši nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb., č. 399/2010 Sb. a 486/2012 Sb. (dále jen „AT“) – viz §151 odst. 2 věta první za středníkem o. s. ř., §1 odst. 2 AT.
Náhrada nákladů řízení sestává z odměny ve výši 10.848,- Kč stanovené podle §6 odst. 1, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600,- Kč podle §13 odst. 3 AT a částky 2.404,- Kč představující 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.). Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 13.852,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Neplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu