ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1621.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1621/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně E. H. , bytem v P. 10, B. 3/587, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, proti žalované “42“, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Sokolovská 131/86, IČO 61060062, zastoupené Thomasem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 2/580, o určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 394/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2012, č. j. 23 Co 508/2011-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.356,- Kč k rukám Thomase Hrubého, advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 2/580, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud v pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 7. 2011, č. j. 13 C 394/2006-90, zamítl žalobu na určení, že oznámení žalované o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 3. 10. 2006, doručené žalobkyni dne 3. 11. 2006, je neplatné, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 4. 2012, č. j. 23 Co 508/2011-105, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dne 20. 7. 2012 podala žalobkyně osobně u soudu prvního stupně podání ze dne 19. 7. 2012 nazvané jako „Žádost“. V tomto podání sdělila, že „se rozhodla podat dovolání a v souvislosti se svou tíživou finanční situací žádá o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků.“ Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2013, č. j. 13 C 394/2006, bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven pro dovolací řízení zástupcem advokát JUDr. Martin Smrkovský. Dne 27. 2. 2013 pak žalobkyně podala prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce dovolání u soudu prvního stupně proti rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle §240 odst. 3 věty první o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalobkyně – advokáta JUDr. Martina Smrkovského – dne 3. 7. 2012, odvolací soud účastníky mimo jiné poučil, že v případě přípustnosti dovolání proti jeho rozsudku se dovolání podává k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Účastníci byli tedy správně poučeni o dovolání, o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Proto poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání připadl na pondělí 3. 9. 2012.
V uvedené dvouměsíční lhůtě však dovolatelka podala pouze podání označené jako „Žádost“, které je vzhledem k svému obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nelze je však považovat za dovolání (a to ani blanketní). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolatelka až prostřednictvím svého právního zástupce dne 27. 2. 2013, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání podané po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a o. s. ř. – protože tak v rozporu s ustanoveními §241b odst. 1 a §208 odst. 1 o. s. ř. neučinil soud prvního stupně – odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s převzetím zastoupení a podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013, byla s účinností od 7. 5. 2013 zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Protože v současné době není jiný předpis, kterým by byly stanoveny paušálně sazby odměny pro řízení za zastupování advokátem, stanovil dovolací soud výši nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb., č. 399/2010 Sb. a č. 486/2012 Sb. (dále jen „AT“) – viz §151 odst. 2 věta první za středníkem o. s. ř., §1 odst. 2 AT.
Náhrada nákladů řízení sestává z odměny ve výši 3.000,- Kč stanovené podle §6 odst. 1, §7 bod 3, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. a) a k) AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600,- Kč podle §13 odst. 3 AT a částky 756,- Kč představující 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř.). Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 4.356,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Neplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu