ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1832.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1832/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce Z. Š. , zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Medkova 913/48, proti žalovanému M. N. , zastoupeného JUDr. Emilem Pickem, bytem Praha 10, Starostrašnická 30/85, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 124/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2013, č.j. 29 Co 432/2012-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud (předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. /dále jen „o.s.ř.“/) dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2013, č.j. 29 Co 432/2012-87, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřil, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Z dovolání lze sice dovodit, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 (odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) avšak není v něm – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – vymezen dovolací důvod (není uvedeno, jaké právní posouzení pokládá za nesprávné a v čem jeho nesprávnost spočívá). Dovolatel sice namítá, že napadené rozhodnutí, je – pokud jde o naplnění uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. - v rozporu s rozhodnutím dovolacího soudu sp.zn. 26 Cdo 1632/2009, z obsahového hlediska však jeho námitky směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž byl tento právní závěr založen (dle názoru dovolatele nebylo prokázáno žádné hrubé porušení povinností ze strany nájemce). Přitom nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario). Nad rámec uvedeného je možno dodat, že dovolatelem citované rozhodnutí dovolacího soudu vycházelo z jiného skutkového stavu a že k námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu by bylo možno přihlédnout jen v případě, že by dovolání bylo shledáno přípustným (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2013
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.
předsedkyně senátu