ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1865.2013.1
26 Cdo 1865/201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Dvouletky s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Dvouletky 604/44, IČO: 268 07 220, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti žalované G. K. , o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 54/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2012, č. j. 71 Co 359/2012-21, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2012, č. j. 71 Co 359/2012-21, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. června 2012, č. j. 24 C 54/2012-11, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 19. 12. 2012, č. j. 71 Co 359/2012-21, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 1. 6. 2012, č. j. 24 C 54/2012-11, kterým zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to překážky věci zahájené (§83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), je třeba řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit, neboť v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 28/2011 se žalobkyně vůči žalované domáhá stejného nároku – určení výše nájemného (pro byt, jehož je žalovaná nájemkyní), které je v místě a v čase obvyklé podle §696 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítala, že v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 28/2011 se domáhá (po změně žaloby, jež byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2011) zaplacení peněžité částky ve výši 3.645,- Kč představující rozdíl mezi nájemným, které žalovaná v období od 17. 2. 2011 do 30. 6. 2011 zaplatila, a nájemným v místě a v čase obvyklém, které (podle žalobkyně) měla zaplatit. V tomto řízení se však domáhá určení výše nájemného v místě a v čase obvyklém ke dni podání žaloby, tj. k 20. 4. 2012. V řízeních tak uplatnila vůči žalované jiné nároky, v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 28/2011 jde navíc o nárok za období 17. 2. 2011 – 30. 6. 2011, zatímco v tomto v řízení (vedeném pod sp. zn. 24 C 54/2012) jde o časové období až od 20. 4. 2012. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., a je i důvodné.
Podle obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 24 C 54/2012 se žalobkyně žalobou došlou soudu dne 23. 4. 2012 domáhá, aby soud určil výši nájemného, které je v místě a v čase obvyklé pro byt, jehož je žalovaná nájemkyní, s tvrzením, že se v roce 2012 pokoušel dohodnout s žalovanou na nové výši nájemného, a to ve výši 87,- Kč/m2/měsíc, žalovaná však s tímto návrhem nesouhlasila (dopis ze dne 26. 3. 2012) a ke sjednání nové výše nájemného tak nedošlo.
Podle obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 17 C 28/2011 se žalobkyně vůči žalované žalobou došlou soudu dne 17. 2. 2011 domáhala určení, že výše nájemného za předmětný byt je od podání žaloby 67,- Kč/m2/měsíc, podáním došlým soudu dne 28. 6. 2011 však žalobu změnila tak, že na místo určení výše nájemného se domáhá zaplacení částky ve výši celkem 3.645,- Kč s tvrzením, že nájemné, které žalovaná platila za období od 17. 2. 2011 do 30. 6. 2011 neodpovídalo výši nájemného, které bylo v místě a v čase obvyklé, žalobkyně jako pronajímatelka však již nemohla nájemné zvýšit jednostranně a k dohodě nedošlo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu se domáhala za období od 17. 2. 2011 do 30. 6. 2011 rozdílu mezi nájemným, které žalovaná zaplatila a které bylo obvyklé. Usnesením ze dne 20. 12. 2011, č. j. 17 C 28/2011-60, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2011, soud změnu žalobu připustil.
Překážka litispendence bránící pokračování řízení nastává podle §83 odst. 1 o. s. ř. jen v případě, že probíhají současně dvě nebo více řízení o téže věci, tedy o stejném nároku, jenž se týká stejného předmětu řízení vyplývajícího ze stejných skutkových tvrzení a týká se týchž osob.
O takové (stejné) nároky však v projednávané věci nejde. Soudy obou stupňů přehlédly, že v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 28/2011 došlo – ještě před podáním žaloby vedené pod sp. zn. 24 C 54/2012 – ke změně žaloby. V dříve zahájené věci (sp. zn. 17 C 28/2011) se žalobkyně domáhá náhrady za omezení vlastnického práva za období od 17. 2. 2011 do 30. 6. 2011, kdy žalovaná neakceptovala její návrh na zvýšení nájemného a ač jí neplatila nájemné v obvyklé výši, neumožňovala ji právní úprava jednostranně zvýšit nájemné, ani se domáhat u soudu určení výše nájemného, které by bylo v místě a v čase obvyklé. V později zahájené věci (sp. zn. 24 C 54/2012) se domáhá určení výše nájemného ke dni podání návrhu (tedy za jiné časové období než ve shora uvedené věci), které je v místě a v čase obvyklé, a to podle ustanovení §696 odst. 2 obč. zák. ve znění od 25. 5. 2011 s tvrzením, že žalované navrhl písemně zvýšení nájemného, k dohodě však nedošlo.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí není správné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu