ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2345.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2345/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Smíchovské Lazebnické společnosti s r. o. , se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Nádražní 1/279, IČO: 45802548, zastoupené JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem se sídlem v Praze 9 – Hloubětíně, K Hutím 5/665, proti žalované Správě železniční dopravní cesty, státní organizace , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Dlážděná 1003/7, IČO: 70994234, o zaplacení částky 1.379.838,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 103/2004-344, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 55 Co 346/2011-371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním výrok rozsudku Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 8. 11. 2011, č. j. 55 Co 346/2011-371, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 16. 2. 2011, č. j. 17 C 103/2004-344, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 913.488,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% od 1. 7. 2002 do zaplacení. Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci (jejich právní předchůdci) uzavřeli platnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, že žalobkyně tyto prostory zhodnotila, že hodnota prostor se zvýšila o 466.350,- Kč, a proto požadovala-li žalobkyně částku vyšší, žalobu zamítl.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (soud prvního stupně rozhodl ve výroku potvrzeném napadeným rozsudkem, jenž je předmětem dovolání, stejně jako v rozsudku ze dne 27. 4. 2007, č. j. 17 C 103/2004-120, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 1. 2009, č. j. 55 Co 282/2008-141, tedy žalobu zamítl) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání proto nemohou založit námitky (že měl odvolací soud provést důkaz dalším znaleckým posudkem), jimiž dovolatelka podle obsahu podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ani námitky (že soudem ustanovený znalec nesprávně zjistil výši zhodnocení předmětných prostor) směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, jimiž brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění pro závěr, o co se zvýšila hodnota prostor, a kterými tak uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle §§241a odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani otázky spojené s aplikací ustanovení §127 o. s. ř. ve znění po účinnosti zákona č. 218/2011 Sb., tj. od 1. 9. 2011, jimž dovolatelka uplatnila způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu totiž nevyplývá, že by odvolací soud postupoval v rozporu se zásadou procesního práva o časových mezích procesních zákonů, tedy že změny procesního práva působí ode dne nabytí jejich účinnosti i pro řízení zahájená před jeho účinnosti. Odvolací soud (viz odůvodnění jeho rozhodnutí) nenechal přezkoumat znalecký posudek vypracovaný v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv proto, že by nesprávně aplikoval ustanovení §127 o. s. ř. ve znění do 31. 8. 2011, ale protože neměl pochybnosti o správnosti posudku znalce, z něhož soud prvního stupně učinil zjištění o výši zhodnocení předmětných prostor.
Přípustnost dovolání tedy nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobkyně směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu