ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2657.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2657/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně N. K. , proti žalovanému L. K. , zastoupenému JUDr. Pavlem Budilem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 4, o 12.040,- Kč s přísl. , vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 84/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2010, č. j. 21 Co 237/2010-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 2. 4. 2010, č. j. 12 C 84/2010-21, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 5. 2010, č.j. 21 Co 237/2010-33, změnil usnesení soudu I. stupně ve výroku II tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11.940,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž nesouhlasí se svou povinností hradit náklady řízení s odůvodněním „žalovaný zainteresoval právního zástupce až po zpětvzetí žaloby a jeho činnost byla nadbytečná“.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tedy není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového usnesení – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalovanému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu