ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2685.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2685/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně IMMOFIN s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Blanická 25/922, IČO: 26135752, zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované RS residence s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, IČO: 27176568, zastoupené Mgr. Pavlem Halounem, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 2, o zaplacení částky 1.208.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 24/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2013, č. j. 36 Co 109/2012-276, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2013, č. j. 36 Co 109/2012-276, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 12. 2009 domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.208.970,- Kč s úroky z prodlení, na níž ji vznikl nárok podle smlouvy ze dne 16. 8. 2006 o uzavření budoucí kupní smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, ve znění dodatků (dále jen „Smlouva“), uzavřenou žalovaným (jako budoucím prodávajícím) a Ing. J. K. (jako budoucím kupujícím), neboť žalovaný byl v prodlení se splněním svého smluvního závazku vyzvat budoucího kupujícího k uzavření smlouvy ve lhůtě stanovené ve Smlouvě. Budoucí kupující vyzval žalovaného dopisem ze dne 4. 11. 2008 k předložení návrhu kupní smlouvy a k zaplacení smluvní pokuty, následně tuto svou pohledávku postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2009 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek) a postoupení pohledávky písemně oznámil žalovanému.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 3. 2013, č. j. 36 Co 109/2012-276, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 5. 3. 2012, č. j. 12 C 24/2011-222, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.208.970,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Na rozdíl od soudu prvního stupně (jenž měl za to, že žalobkyně je sice ve sporu aktivně legitimována, ale protože žalovaná žádnou svou povinnost stanovenou ve Smlouvě neporušila, nevznikl jí na zaplacení smluvní pokuty nárok) dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek není platná, a žalobkyně proto není ve sporu aktivně legitimována. Za významnou považoval skutečnost, že postupitel Ing. J. K. byl v době postoupení pohledávky společníkem žalobkyně (postupníka) s velikostí obchodního podílu 50%, a podle §23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, tak šlo o „spojené osoby“, že pohledávku v nominální hodnotě 2.070.810,- Kč nabyla žalobkyně za 1,- Kč, tedy za cenu nikoliv obvyklou. Uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávek obchází zákon, a to §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), §23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. a §22 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a je proto podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neplatná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Namítala, že odvolací soud aplikoval ustanovení §196a obch. zák. v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, zejména poukázala na jeho rozsudek ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009. Vytýkala odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu účel ustanovení §196a odst. 3 obch. zák., byla-li za postoupení pohledávky v nominální hodnotě
2.070.810,- Kč sjednána úplata ve výši 1,- Kč, jednalo se o cenu pro společnost výhodnější, než by byla cena obvyklá, a smlouva nemůže být neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Poukázala i na svébytnost hodnoty pohledávky z titulu smluvní pokuty. Za správné nepovažovala ani závěry soudu prvního stupně, že žalovaná neporušila povinnosti stanovené ve Smlouvě. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při aplikaci §196a obch. zák. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a jen z důvodů vymezených v dovolání.
Existenci vad, k nimž podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné, uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek podle §39 obč. zák., a to pro rozpor s §196a obch. zák., §23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. a §22 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., a tím i správnost závěru o nedostatku její aktivní legitimace.
Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněným pod č. 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že důsledkem porušení povinnosti stanovit hodnotu převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem, kladené ustanovením §196a odst. 3 obch. zák. na smlouvy v něm vypočtené, je neplatnost smlouvy o převodu majetku vždy, kdy převodem majetku v rozporu s požadavkem ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. na způsob stanovení ceny byla společnost (k jejíž ochraně ustanovení slouží) poškozena. Nebyla-li společnost převodem majetku v rozporu s požadavkem ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. na způsob stanovení ceny poškozena, není žádného důvodu dovozovat absolutní neplatnost uzavřené smlouvy jen proto, že nebyl dodržen mechanismus zabezpečující, aby cena za převod majetku nebyla sjednána na úkor společnosti. Uzavřel, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. sjednána cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.
Přešla-li na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávky za úplatu ve výši 1,- Kč, pohledávka jejího společníka na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.070.810,- Kč, pak i když nebyl dodržen způsob stanovení ceny za postoupení, je zřejmé – aniž by bylo třeba zabývat se tržní cenou pohledávky (odvolací soud uvádí jen nominální hodnotu pohledávky, která však nemusí být zároveň i její tržní cenou) - že žalobkyně nebyla převodem pohledávky poškozena, a proto smlouva o postoupení pohledávky není neplatná.
Způsob výpočtu základu daně zahrnujícího příjem za postoupení pohledávky (tedy případná aplikace §23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. a §22 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb.), je pro závěr o (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávek nevýznamný.
Protože napadený rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, dovolací soud ho podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu