ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3080.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3080/2012-185
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného Mgr. Pavlem Mařanem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, proti žalované obci Luštěnice , se sídlem v Luštěnici, Boleslavská 171, zastoupené JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 C 209/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 6. 2012, č. j. 32 Co 202/2012-153, změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) ze dne 27. 1. 2012, č. j. 12 C 209/2011-116, tak, že rozhodl o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. 5 v domě č.p. 409 na adrese Z., L. (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“), a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Po zopakování některých důkazů zjistil, že žalobci byla dne 29. 10. 2010 doručena (vhozením do schránky) výstraha ze dne 27. 10. 2010 (dále též jen „Výstraha“), v níž ho žalovaná (pronajímatelka) upozornila na povinnosti nájemce stanovené v §690, §693 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“), zejména povinnost chovat se tak, aby ostatní nájemci nebyli obtěžování či omezováni ve svých právech, a na povinnost odstranit závady a poškození, které způsobil (sám nebo ti, kdo s ním bydlí) a že „zjistila, že osoby žijící v bytě opakovaně porušují tyto dobré mravy hlukem“, že „se nejedná o mimořádné vybočení z pokojného jednání, ale k uvedenému rušení ostatních nájemců dochází opakovaně“ a oznámila mu, „že hrubě porušuje povinnosti nájemce tím, že porušuje nájemní smlouvu a občanský zákoník“, a vyzvala jej, aby „vše uvedl do pořádku“, s upozorněním na možnost výpovědi z nájmu bytu. Dále zjistil, že dopisem ze dne 27. 5. 2011 dala žalovaná žalobci výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“), v níž odkázala na §711 odst. 2 písm. a), b) obč. zák., k výpovědním důvodům uvedla, že žalobce porušuje své povinnosti nájemce, neboť umožňuje, aby ho často navštěvoval a pobýval zde jeho bratr L. H., který svým chováním hrubě porušuje dobré mravy v domě, narušuje ostatním nájemcům v domě výkon jejich práv, zároveň popsala závadné jednání bratra žalobce. Na rozdíl od soudu prvního stupně se naplněností uplatněných výpovědních důvodů nezabýval, neboť dospěl k závěru, že Výpověď nemá zákonné náležitosti (§37, §710, §711 obč. zák.). Měl za to, že z Výstrahy nelze ani za pomocí výkladu podle §35 odst. 2 obč. zák. zjistit, jaké konkrétní závadné chování je žalobci (osobám spolubydlícím) vytýkáno, proto není ani možné učinit závěr, zda vytýkané chování po doručení Výstrahy změnil a zda stejné chování je předmětem Výpovědi. Dále uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že pronajímatel ve Výpovědi dostatečně určitě nevymezil ani uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák., neboť v ní neuvádí, jaké povinnosti vyplývající z nájmu bytu porušil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnila v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu o neurčitosti Výstrahy. Namítla, že vytkla-li žalobci a jeho přítelkyni (osobě spolužijící), že „hrubě porušují dobré mravy hlukem, který vycházející z jejich bytu, kdy se nejedná o nějaké mimořádné vybočení z pokojného stavu, a který opakovaně ruší ostatní nájemníky“, a k Výstraze přiložila stížnosti nájemníků, pak Výstraha byla „jasná, zřetelná a určitá“, a ač bylo žalobci vytknuto konkrétní závadné chování, nápravu nesjednal, neboť hluk, který působil žalobce, jeho přítelkyně a bratr, z bytu neustal. Měla za to, že ve Výpovědi je řádně vymezen i výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák., popsala v ní dostatečně určitě, jak žalobce porušuje svou povinnost upravenou v §690 obč. zák., uvedla konkrétní jednání, které lze podřadit pod povinnosti plynoucí z §689 obč. zák. a jenž žalobce porušil; zejména mu vytkl, a že nezajistil řádné užívání bytu a společných prostor. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že Výpověď je neplatná pro neurčitě vymezené závadné jednání žalobce (osob, které s ním bydlí) ve Výstraze a pro nedostatečně určité skutkové vymezení dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák.
Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí splňovat jak obecné (§34 a násl. obč. zák.), tak i zvláštní (§711 odst. 3 obč. zák.) náležitosti tohoto právního úkonu. Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2950/2009 a ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2831/2010) je třeba, aby pronajímatel ve výpovědi mimo jiné i dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění (§711 odst. 3 věty druhé obč. zák.), tedy uvedl konkrétní skutečnosti, které ho v dané věci zakládají tak, aby tento skutek byl nezaměnitelný s jiným skutkem.
Dovolatelka ve Výpovědi uvádí, že nájem předmětného bytu vypovídá podle §711 odst. 2 písm. a), b) obč. zák. Je-li uplatněno více výpovědních důvodů, je třeba, aby byl dostatečně určitě skutkově vymezen každý uplatněný výpovědní důvod tak, aby bylo patrno, z čeho pronajímatel dovozuje naplnění každého z nich (§711 odst. 3 věty druhé obč. zák.), nestačí jen odkaz na ustanovení zákona či jeho citace.
Podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu (bez přivolení soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle §686a odst. 3.
Ustanovení §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. se tak vztahuje na případy, kdy nájemce porušuje povinnosti, jež jsou obsahem jeho právního (nájemního) vztahu k pronajímateli, zatímco ustanovení §711 odst. 2 písm. a) obč. zák. míří spíše na chování nájemce vůči ostatním nájemcům bytů v domě (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1012/2006).
Dovolatelka ve Výpovědi jako důvod výpovědi uvádí, v čem mělo spočívat žalobcovo hrubé porušování dobrých mravů v domě, s tím, že žalobce nezajistil nápravu, ani po písemné výstraze (vymezuje tak výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. a) obč. zák., a dále, že i po výstraze si nájemci v domě stěžovali „na dále již neúnosné chování Vaše, Vaší přítelkyně a Vašeho bratra L. H., kterým jsou ostatní nájemci rušeni a obtěžováni“ .
Podle obsahu Výpovědi tak dovolatelka výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. skutkově nevymezila. Ve Výpovědi totiž nespecifikovala, které konkrétní povinnosti vyplývající z nájmu žalobce porušuje (skutkovým vymezením nemůže být jen obecný poukaz na „neúnosné chování“).
Závěr odvolací soudu, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. není ve Výpovědi dostatečně určitě skutkově vymezen a Výpověď je proto neplatná, je tedy správný.
Hmotněprávní podmínkou výpovědi podle §711 odst. 2 písm. a) obč. zák. (porušuje-li nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, hrubě dobré mravy v domě) je předchozí písemná výstraha pronajímatele, která musí obsahovat upozornění nájemce na jeho konkrétní závadné jednání (na jednání osob, jež s ním bydlí), i upozornění na možnost výpovědi, bude-li v tomto jednání pokračováno. Jen v případě, že nájemce (osoba, jež s ním bydlí) pokračuje přes písemnou výstrahu ve svém závadném chování, může pronajímatel nájem bytu vypovědět. K naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. a) obč. zák. dojde v případě, že jednání, jež je důvodem výpovědi, je stejné (obdobné) povahy jako závadné jednání vytknuté ve výstraze (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1865/2004, uveřejněný pod č. 51/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 196/06). Proto i ve výstraze musí být skutkové vylíčení vytýkaného závadného jednání dostatečně určité, jinak by nebylo možné zjistit, zda nájemce výstrahu respektoval.
Dovolatelka popsala ve Výstraze závadné chování žalobce tak, že „ osoby v bytě žijící hrubě porušují tyto dobré mravy hlukem. Nejedná se o nějaké mimořádné vybočení z pokojného jednání, ale k uvedenému rušení ostatních nájemců dochází opakovaně“ ; na jiné listiny, ve kterých by bylo jinak specifikováno závadné chování žalobce, text Výstrahy neodkazuje. Ve Výpovědi, kterou mu poté zaslala, vytýkala žalobci, že umožňuje i nadále pobyt v domě a v bytě svému bratrovi, „který svým chováním hrubě porušuje dobré mravy v domě…, zejména hlukem, který vychází z předmětného bytu, a to i v nočních hodinách, dále boucháním, křikem v chodbě domu i před okny bytu…“ .
Jestliže na hrubé porušení dobrých mravů v domě zakládající výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. a) obč. zák., lze usoudit jen z jednání, které následovalo po doručení výstrahy nájemce, musí být z textu výstrahy i výpovědi zřejmé, že předmětem je stejné (obdobné) chování (nájemce či osob, které s ním bydlí).
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) byly předmětem Výstrahy i Výpovědi výtky žalované na nadměrné, opakované „hlučné chování“ osob bydlících v předmětném bytě. Byť toto jednání bylo podrobněji specifikováno ve Výpovědi, je i z Výstrahy patrné, že je to právě nadměrný hluk, na který žalovaná žalobce upozornila. Ať je již původ tohoto „hlučného chování“ jakýkoliv (křik, bouchání apod.), bylo možné posoudit, zda předmětem Výpovědi je obdobné – rušivé – chování žalobce či osob, které s ním v bytě bydlí.
Závěr soudu, že ve Výstraze není závadné chování žalobce (osob, jež s ním bydlí) popsáno dostatečně určitě tak, aby bylo možné posoudit, zda předmětem Výpovědi je obdobné chování, a proto není splněna hmotněprávní podmínka výpovědi podle §711 odst. 2 písm. a) obč. zák., tak není správný.
Dovolací soud proto napadený rozsudek zrušil (§243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.), včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.), v němž se bude zabývat naplněností uplatněného výpovědního důvodu.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu