ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3372.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 3372/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 13 , se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2580/13, zastoupené JUDr. Vlastimilem Řezníčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 10, proti žalované RG-parking s. r. o. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Jaurisova 4, identifikační číslo osoby 27630986, zastoupené JUDr. Olgou Krejsovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 267/12, o splnění povinnosti ze smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 454/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2011, č. j. 68 Co 537/2010-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 7. února 2011, č. j. 68 Co 537/2010-129, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 4. 5. 2010, č. j. 18 C 454/2009-97, jímž uložil žalované „plnit smluvní povinnost z nájemní smlouvy č. S/051/008/1601/R/2005 ze dne 7. 2. 2005 ve znění pozdějších dodatků a do patnácti dnů od právní moci rozsudku umožnit ve smyslu článku 4.6. této nájemní smlouvy bezplatné a volně přístupné parkování třetím osobám na střeše budovy (hromadných patrových garáží) č.p. 2621 na pozemku parc. č. 2131/674 katastrální území S., nacházející se na adrese Archeologická 2621/15, Praha 5“ (dále též jen „Nájemní smlouva“, „sjednaná povinnost bezplatného parkování“), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, že je nájemkyní pozemků, které byly předmětem Nájemní smlouvy, a má proto povinnost umožnit třetím osobám bezplatné parkování na střeše hromadných patrových garáží, učinila tak však prostřednictvím námitek skutkových (má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zveřejnila záměr změnit podstatnou náležitost Nájemní smlouvy, porušila tak svou publikační povinnost stanovenou zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a dodatky k Nájemní smlouvě jsou proto neplatné). Uplatnila tedy nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka navíc přehlíží, že toto tvrzení (že žalobkyně záměr změnit podstatnou náležitost Nájemní smlouvy nezveřejnila) uplatnila v rozporu §205a odst. 1 o. s. ř. až v odvolacím řízení. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci byli soudem prvního stupně před skončením jednání poučeni, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy musí označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, a že později uvedené skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. (§119a odst. 1 o. s. ř.). Přišla-li dovolatelka s tvrzením o absenci publikace záměru uzavřít dodatky k Nájemní smlouvě až u jednání odvolacího soudu, aniž by se jednalo o některou z přípustných výjimek z neúplné apelace podle §205a odst. 1 o. s. ř., šlo o skutkovou „novotu“, která je v odvolacím řízení nepřípustná. Odvolací soud k němu nemohl přihlédnout a nemohl k němu ani provádět žádné dokazování. Nezveřejnění záměru obce uzavřít Nájemní smlouvu či dodatek, který jí mění v podstatných náležitostech, by sice měl za následek neplatnost smlouvy či jejího dodatku, ale i když soud k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, činí tak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků.
Přípustnost dovolání tedy nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá, v. r.
předsedkyně senátu