ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3494.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3494/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce a) C. V. , b) I. V. , obou bytem v R., zastoupených JUDr. Tamarou Kolískovou, advokátkou se sídlem v Brně, Sibiřská 52, proti žalovaným 1. L. H. , bytem v B., 2. MVDr. P. Z. , bytem v B., zastoupeným JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 5 C 138/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2012, č. j. 13 Co 383/2010-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.791,- Kč k rukám JUDr. Tamary Kolískové, advokátky se sídlem v Brně, Sibiřská 52, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaní napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (soud odvolací) ze dne 17. 5. 2012, č. j. 13 Co 383/2010-265, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov (soud prvního stupně) ze dne 20. 5. 2010, č. j. 5 C 138/2008-236, jímž uložil žalovaným vyklidit pozemek parcelní číslo 1564/2 v katastrálním území R., zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno – venkov, zapsaný na listu vlastnictví č. 1583 (dále „předmětný pozemek“, popř. „pozemek“), a vyklizený předat žalobcům do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o nájmu předmětného pozemku uzavřená na dobu 99 let je smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, že nájem k pozemku skončil výpovědí žalobců, žalovaní ho nyní užívají bez právního důvodu, a proto žaloba, jíž se žalobci domáhají ochrany svého vlastnického práva (§126 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), je důvodná.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Otázka (s níž dovolatelé spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), zda nájemní smlouvu, v níž je sjednána doba nájmu 99 let, je třeba posoudit jako nájemní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 03. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2747/2004, na nějž odkázal odvolací soud, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 26 Cdo 124/2010). Posoudil-li odvolací soud sjednanou smlouvu jako nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, od této judikatury se neodchýlil. Lze sice přisvědčit dovolatelům, že někteří právní teoretici považují za vhodnější opačné řešení (tedy, že i nájemní smlouva uzavřená na dobu přesahující délku lidského života, je smlouvou uzavřenou na dobu určitou), dovolací soud však neshledal důvod pro odklon od ustálené soudní praxe.
Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejich zástupce z řad advokátů.
Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
Zástupce žalobců učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k/ AT), náleží mu tak náklady ve výši celkem 4.791,- Kč, sestávající z odměny podle §6 odst. 1, §9 odst. 3 písm. e), §12 odst. 4 AT ve výši 3.360,- Kč (čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb., §15 AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 831,- Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu