ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3788.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3788/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně PhDr. A. Š. , zastoupené JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Václavská 2, proti žalovanému Mgr. P. M. , zastoupenému JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 5a, o stanovení povinnosti odstranit závady v bytě, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 422/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2012, č. j. 19 Co 174/2011-330, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč k rukám JUDr. Steva Georgese, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 5a, to tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 11. 1. 2012, č. j. 19 Co 174/2011-330, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 26. 4. 2011, č. j. 53 C 422/2004-285, jímž zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost „zajistit výměnu vanové a umyvadlové baterie, výměnu šikmé terasovitě položené podlahy v koupelně, opravu laku u dveří a zárubně do pokoje a koupelny, zajistit na své náklady provedení ohledání stropu odbornou firmou za přítomnosti žalovaného, sepsání a podepsání záznamu o prohlídce a provedení opravy stropu spočívající v oklepání omítky a instalace hustého pletiva, zajišťující horní vrstvy stropu proti opadávání a následné omítnutí stropu hrubou a fajnovou omítkou a vymalování do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí“, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k námitkám dovolatelky (že se soudy obou stupňů „nezabývaly“ rozhodnými skutečnostmi, a neprovedly k nim dokazování), jimiž uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (pro úplnost lze uvést, že odvolací soud /soud prvního stupně/ k relevantním tvrzením dovolatelky provedl důkazy významné pro právní posouzení věci).
Podle obsahu spisu dovolatelka uplatnila i nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění, nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit. Zpochybňuje tak právní posouzení věci (§687 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §5, §6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb.), odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jeho zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
Zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k) AT, náleží mu tak náklady ve výši celkem 1.573,- Kč, sestávající z odměny ve výši 1.000,- Kč (§9 odst. 1 AT, čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb., §15 AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu