ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.44.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 44/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., ve věci žalobkyně D. P. , zastoupené Mgr. Janou Glogarovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Masná 1324/1, proti žalované RPG Byty, s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 278/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2012, č. j. 8 Co 186/2012-184, ve spojení s usnesením ze dne 28. března 2012, č. j. 8 Co 186/2012-188, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. 34 C 278/2007-53, zamítl návrh na přerušení řízení (výrok I.) a současně zamítl rovněž žalobu na určení neplatnosti „listiny označené jako Oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 1. 9. 2007, která byla doručena žalobkyni dne 2. 10. 2007, a listiny označené jako Evidenční list pro výpočet měsíčního nájemného z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu vystavené dne 14. 12. 2007, které byly obě sepsány žalovaným a vázaly se k bytu číslo 11 o velikosti 1+1 nacházejícímu se v ulici M. v Ostravě – K.“ (výrok II.); v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 7. července 2009, č. j. 42 Co 266/2009-68, odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. a v další napadené části, tj. ve výrocích II. a III., citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. května 2011, č. j. 34 C 278/2007-154, ve spojení s usnesením ze dne 10. října 2011, č. j. 34 C 278/2007-160, žalobu opětovně zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 28. března 2012, č. j. 8 Co 186/2012-184, ve spojení s usnesením ze dne 28. března 2012, č. j. 8 Co 186/2012-188, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že správně jde o byt č. 1 (tj. byt č. 1 o velikosti 1+1 nacházející se na ulici M. v O. – K. /dále jen „předmětný byt“ a „předmětný dům“/); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. března 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti napadenému potvrzujícímu rozhodnutí projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že soud prvního stupně ve svém druhém rozhodnutí ve věci samé /v rozsudku ze dne 12. května 2011, č. j. 34 C 278/2007-154, ve spojení s usnesením ze dne 10. října 2011, č. j. 34 C 278/2007-160/ nerozhodl jinak než v prvním /zrušeném/ rozsudku; v obou případech šlo o zamítavá rozhodnutí soudu prvního stupně). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je nadále použitelným ustanovením /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.
Ačkoliv dovolatelka v dovolání odkázala na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř., žádný z takto formálně uplatněných dovolacích důvodů nijak obsahově nekonkretizovala. Z obsahu jejího dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) naopak vyplývá, že brojila proti skutkovým zjištěním, z nichž oba soudy vycházely při právním posouzení věci a na jejichž základě dospěly k (předběžnému) právnímu závěru, že na základě platné nájemní smlouvy ze dne 11. března 1993 uzavřené mezi právním předchůdcem žalované jako pronajímatelem a dovolatelkou jako nájemkyní (dále jen „Nájemní smlouva“) je dovolatelka nájemkyní předmětného bytu s nájemním poměrem na dobu neurčitou (který rovněž užívá). Dovolatelka za použití nepřípustného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. však i v dovolání tvrdila, že oba soudy nehodnotily provedené důkazy ve vzájemné souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci; podobně jako v nalézacím řízení setrvala tedy i v řízení dovolacím na tvrzeních, že v předmětném domě neužívá k bydlení byt č. 1, nýbrž byt č. 2, který byl následně rozhodnutím stavebního úřadu změněn na nebytový prostor a který nikdy nebyl kolaudován jako byt, že jí užívané prostory jsou hygienicky závadné a nezpůsobilé k trvalému bydlení, že z tohoto důvodu by měla právo na slevu z nájemného z těchto prostor, že bytová náhrady jí měla být přidělena dřívějším národním výborem a nikoli žalovanou (resp. jejím právním předchůdcem) a že na první straně Nájemní smlouvy absentuje označení žalované. Podstatou dovolacích námitek jsou tak nepřípustné výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, popřípadě vadného hodnocení provedených důkazů.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2013
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu