ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.4444.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 4444/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce A. S. , bytem v L. čp. 10, zastoupeného Mgr. Irenou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, třída Míru 95, proti žalované MUDr. I. S. , bytem v P., J. P. 1093, zastoupené JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dýšinská 476, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 305/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. března 2011, č. j. 23 Co 115/2011-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 12. 2010, č. j. 8 C 305/2009-168, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 1093/9, sestávajícímu ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím ve 3. nadzemním podlaží bytového domu čp. 1093 v ulici J. P. v P. (dále jen „ byt č. 9“), a výlučným nájemcem bytu určil žalovanou jako členku družstva, dále zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 1093/3, sestávajícímu z jednoho pokoje a kuchyně s příslušenstvím ve 2. nadzemní podlaží bytového domu čp. 1093 v ulici J. P. v P. (dále jen „byt č. 3“), a výlučným nájemcem bytu určil žalobce jako člena družstva a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 3. 2011, č. j. 23 Co 115/2011-203, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „ve správném znění“ tak, že kromě práva společného nájmu účastníků k družstevním bytům č. 9 a 3 zrušil i jejich společné členství v Bytovém družstvu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolatelka sice v dovolání odkázala na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nevytýká však odvolacímu soudu, že by posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§§41 odst. 2 o. s. ř.) – zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vzniku společného členství účastníků v bytovém družstvu a o vzniku jejich společného nájmu družstevního bytu č. 3 a č. 9 (§703 odst. 2, 3, §705 odst. 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) prostřednictvím námitek skutkových (namítala, že v rozhodné době spolu trvale nežili, že hospodařili se svými příjmy v důsledku zániku společného jmění po prohlášení konkurzu na majetek žalobce zcela odděleně) a uplatnila tak nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Zjistil-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně), že v době, kdy dovolatelce vzniklo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu č. 3 a č. 9, manželství účastníků trvalo a účastníci společně žili, pak jeho závěr, že účastníkům se společným nájmem vzniklo i společné členství v družstvu, odpovídá ustanovení §703 odst. 2, 3 obč. zák.
Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu