ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.746.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 746/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. L. V., proti žalovanému Ing. P. B., zastoupenému Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, o určení, že označené prostory jsou bytem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 101/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2012, č. j. 19 Co 149/2012-220, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 2. 2012, č. j. 18 C 101/2009-190, zamítl žalobu na určení, že “v případě bytu č. 3 ve druhém nadzemním podlaží domu č. p. 1302, č. or. 6a na ul. B. v B. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) se jedná o byt“, dále určil, že žalobce je nájemcem předmětného bytu sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Zamítavý výrok odůvodnil tím, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem, neboť by nemělo žádný dopad na vzájemné vztahy účastníků.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, č. j. 19 Co 149/2012-220, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, v ostatních výrocích jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že na určení, že předmětný byt je bytem, není dán naléhavý právní zájem, neboť postavení žalobce se tímto určením nezmění. Uvedené určení má povahu předběžné otázky pro určení, zda je žalobce nájemcem předmětného bytu, kterého se v tomto řízení rovněž domáhá.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, a namítá, že toto určení může odstranit právní nejistotu ve vztazích mezi účastníky, předejít jejich budoucím sporům a odbourat spory stávající. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, příp. byl v tomto výroku zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem, neboť je předběžnou otázkou pro určení, zda je žalobce nájemcem předmětného bytu. Navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), která má právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.)
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že na požadovaném určení charakteru označených prostor nemá naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o.s.ř. Tato námitka však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť odvolací soud při řešení této právní otázky nepochybil a postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle které naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř.], je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Žaloba o určení podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř., a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka (charakter prostor) má povahu předběžné otázky ve vztahu k právu nebo právnímu vztahu (např. nájemního práva), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení práva nebo právního vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996 sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113).
V projednávané věci představuje žaloba v rozsahu, v němž se žalobce domáhá určení, že „ předmětný byt je bytem“, řešení předběžné otázky ve vztahu k závěru, zda je nájemcem tohoto bytu. Podaná žaloba nemá ani preventivní charakter, neboť není způsobilá eliminovat další spory mezi účastníky, např spor o zaplacení nájemného. Proto na takovém určení naléhavý právní zájem dán není.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu