ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.839.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 839/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ Z. D. a b/ M. D. , obou bytem V. nad V., zastoupených JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem Praha 3, Libická 1832/5, proti žalovanému JUDr. F. P. , bytem J., o zaplacení částky 33.129,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 289/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2012, č. j. 53 Co 52/2012-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. října 2011, č. j. 60 C 289/2009-93, zastavil řízení ohledně tam specifikovaného poplatku z prodlení a ohledně částky 1.722,78 Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30.272,50 Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. května 2012, č. j. 53 Co 52/2012-116, citovaný rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku I. (který nebyl odvoláním napaden) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. května 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., avšak podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
V projednávané věci napadl dovolatel rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 30.272,50 Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ či c/ o. s. ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dospěl totiž k závěru, že náklady, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, nejsou účelně vynaložené, neboť pro rozhodování dovolacího soudu neměly žádný význam.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2013
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu