ECLI:CZ:NS:2013:26.ND.170.2013.1
sp. zn. 26 Nd 170/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně PROJEKT FREE s. r. o., IČO: 28967542, se sídlem v Praze 4 – Michli, Adamovská 1064/7, zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze, Haštalská 791/9, proti žalované Czech Logistics Allianace (UK) Ltd , se sídlem 15 Nursey Court, Kibworth Harcourt, LE8 0 LE8 0EX Leicestershire, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 17, o zaplacení částky 1.000,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 172/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 172/2012 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-východ.
Odůvodnění:
Žalovaná podala návrh na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-východ, s tím, že žádá o delegaci z důvodu vhodnosti (hospodárnosti řízení), neboť „žalobkyně i žalovaná mají své sídlo v P.“ , a u tohoto soudu bylo pod sp. zn. 3 C 186/2012 zahájeno další řízení mezi stejnými účastnicemi.
Žalobkyně s návrhem na delegaci nesouhlasila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Nejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. není dán.
K prolomení zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, nepostačuje jen to, že u Obvodního soudu Praha-východ je vedeno další řízení mezi stejnými účastnicemi, a že sídlo žalobkyně je v P. (existence sídla žalované v P. z obsahu spisu nevyplývá).
Podle obsahu spisu soud prvního stupně již ve věci provedl přípravu jednání a nařídil jednání. Nemůže proto ani obstát tvrzení žalované, že řízení u jiného soudu, který není s věcí (na rozdíl od procesního soudu) obeznámen, by bylo rychlejší a hospodárnější.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu