ECLI:CZ:NS:2013:26.ND.329.2013.1
sp. zn. 26 Nd 329/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Debian Collector Ltd. , reg. č. IBC 104653, se sídlem Revolition Ave, Victoria, Mahe, Seychely, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Římská 191/16, proti žalovaným 1/ Ing. K. Z. , 2/ M. T. , a 3/ NOTUS s.r.o. , se sídlem Velemín, Březno 31, IČ: 49810529, o 25.000,- Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 105/2012, o návrhu žalovaného 2/ na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 105/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podaným u Krajského soudu v Hradci Králové dne 20. prosince 2012, tj. v době, kdy třetí žalovaný měl sídlo v obvodu tohoto krajského soudu), aby mu žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 25.000,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím a směnečnou odměnu.
Druhý žalovaný podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 6. června 2013 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Brně. V podání uvedl, že žádný z účastníků nemá v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové bydliště a ani sídlo; první dva žalovaní bydlí v obvodu Krajského soudu v Brně a třetí žalovaný má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Brně se obdobnými věcmi v souvislosti se společností IFP Institut Finančního Poradenství a.s. dlouhodobě zabývá a u něj byla již několikrát vyslýchána L. Š., která je remitentem vystavené směnky. Na výzvu soudu (usnesení ze dne 27. června 2013, č. j. 42 Cm 105/2012-33), zaplatil druhý žalovaný soudní poplatek v částce 1.000,- Kč (č. l. 34 spisu). Přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti navrhl i první žalovaný (viz jeho podání na č. l. 28 spisu), avšak přes výzvu soudu nezaplatil příslušný soudní poplatek.
Žalobkyně v podání ze dne 26. srpna 2013 sdělila, že směnku nabyla od společnosti LXR consulting s. r. o. a že jí nejsou známy okolnosti vystavení směnky ani mimosměnečné vztahy s ní spojené. Vzhledem k sídlu svého zástupce v Praze upřednostnila možnost uplatnit svá práva u soudu geograficky nejbližšího. Z textu směnky podle jejího názoru nevyplývají žádné vztahy se subjektem „IFP“ . Měla za to, že řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 105/2012 nesouvisí s řízením vedeným u Krajského soudu v Brně. Vyjádřila přesvědčení, že důvody pro delegaci věci nejsou mimořádné a vážné; proto na základě těchto důvodů nelze udělit výjimku z ústavního požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vzhledem k uvedenému nesouhlasila s návrhem na delegaci věci ke Krajskému soudu v Brně.
Krajský soud v Hradci Králové pak předložil spis Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem druhého žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně (§12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“).
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuelně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§12 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě ze spisu nevyplývá, že by přikázání věci Krajskému soudu v Brně pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh odůvodněn, jsou sice srozumitelné, avšak z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu nejsou natolik relevantní, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedené zásady, zvláště v situaci, kdy žalobce s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasil. Z uvedených důvodů by přikázání věci Krajskému soudu v Brně bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 4 Nd 226/2011). Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu