ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.1791.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 1791/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce Generali Pojišťovna a.s., se sídlem Praha, Bělehradská 132, zastoupeného Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem Praha, Za Poříčskou branou 12, proti žalovanému C. M., zastoupenému JUDr. Annou Krúpovou, advokátkou se sídlem Čáslav, Klimenta Čermáka 136, o zaplacení částky 68.693,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 26/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 17 Co 3/2013 – 141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 68.693,- Kč s příslušenstvím, které mělo žalovanému vzniknout neoprávněným vyplacením pojistného plnění, neboť již bylo vyplaceno společnosti Groše s.r.o. Uvedl, že uzavřel s panem F. S. (dále též jen „pojištěný“) pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dne 23. 10. 2006 došlo k dopravní nehodě, při níž pojištěný způsobil škodu na vozidle L. K. Žalobci tím vznikla povinnost uhradit za pojištěného jím způsobenou škodu ve výši 68.693,- Kč. Poškozená udělila dne 23. 10. 2006 plnou moc společnosti Groše s.r.o. k zastupování a veškerým úkonům k vyřízení uvedené pojistné události a k převzetí pojistného plnění od žalobce na vlastní účet. Žalobce proto dne 26. 8. 2009 uhradil na účet společnosti Groše s.r.o. pojistné plnění ve výši 68.693,- Kč. Nárok na stejné pojistné plnění však u žalobce neoprávněně uplatnil i žalovaný, kterému bylo v důsledku omylu jím vyvolaným dne 2. 9. 2009 rovněž vyplaceno pojistné plnění ve výši 68.693,- Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které žalobce požaduje vydat.
Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že paní K. z důvodu tělesního postižení vozidlo nutně potřebuje, a proto jí společnost Groše s.r.o., které byl žalovaný jediným společníkem, poskytla náhradní vozidlo. Zároveň byla zaplacena oprava vozidla poškozené, protože servis, ve kterém bylo vozidlo poškozené opraveno, nepřistoupil na vydání vozidla před uhrazením opravy. Dále uvedl, že uzavřel s poškozenou (žalovaný evidentně mylně uvádí „servisem“) dohodu o tom, že společnosti Groše s.r.o. náleží kromě úhrady půjčovného i pojistné plnění za opravu vozidla poškozené. Dne 6. 4. 2009 žalovaný převedl celý obchodní podíl ve společnosti Groše s.r.o. na M. L., a ten uzavřel s žalovaným dohodu o postoupení pohledávky na pojistné plnění z výše uvedené dopravní nehody. Postoupení pohledávky odůvodnil vynaloženým osobním úsilím i finančními prostředky, které zaplatil mimo jiné na vypátrání viníka nehody, který pojistnou událost nenahlásil. Proto také dne 11. 8. 2009 poslal emailem likvidátorovi pojistné události nové číslo účtu pro vyplacení pojistného plnění. Poté, co žádné plnění na uvedený účet neobdržel, telefonicky kontaktoval likvidátora, který jej informoval o tom, že pojistné plnění omylem poslal na účet společnosti Groše s.r.o. Za popsané situace následně vyplacené pojistné plnění považuje za řádné.
Okresní soud v Kutné Hoře, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 10. 2012, č.j. 9 C 26/2011 – 124, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud vzal za prokázané, že oprava vozidla poškozené stála 28.536,- Kč a pronájem náhradního vozidla činil 40.157,- Kč, dále že L. K. zmocnila společnost Groše s.r.o. ke všem úkonům vedoucím k náhradě škody způsobené na jejím vozidle včetně přijetí pojistného plnění z uvedené pojistné události, a dále, že na společnost Groše s.r.o. postoupila svou pohledávku za pojistitelem ve výši 40.157,- Kč vzniklou nájmem náhradního vozidla. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne 6. 4. 2009 žalovaný převedl svůj podíl ve společnosti Groše s.r.o. na M. L., a že v ten samý den M. L. jednající za společnost Groše s.r.o. postoupil pohledávku za pojistitelem ve výši 68.693,- Kč na žalovaného. Rovněž vzal za prokázané, že žalovaný emailem ze dne 11. 8. 2009 vyzval likvidátora pojistné události k vyplacení pojistného plnění na svůj účet, který v emailové zprávě výslovně uvedl, že dne 26. 8. 2009 bylo pojistné plnění již vyplaceno na účet společnosti Groše s.r.o. a konečně soud prvního stupně zjistil, že dne 2. 9. 2009 byla stejná částka vyplacena na účet žalovaného. Za této situace soud prvního stupně dospěl k závěru, že poškozená L. K. převedla svou pohledávku za pojistitelem na společnost Groše s.r.o., která tuto pohledávku dál převedla na žalovaného. Protože žalovaný žalobci skutečnost, že pohledávka byla postoupena, oznámil, vzal soud prvního stupně za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalobci dostatečně prokázáno, s tím, že od něj lze očekávat opatrnost v platbách a nelze předpokládat, že by plnil na účet žalovaného poté, co již plnil na účet společnosti Groše s.r.o., pokud by postoupení pohledávky neměl za prokázané.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozsudkem ze dne 26. 2. 2013, č.j. 17 Co 3/2013 – 141, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 68.693,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Poté co odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování, vzal za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky vůči žalobci ve výši 40.157,- Kč z L. K. na společnost Groše s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2006 (č.l. 92). Smlouva o postoupení zůstatku pohledávky však mezi L. K. a společností Groše s.r.o. nebyla uzavřena a plnou moc ze dne 23. 10. 2006 (č.l. 97), kterou L. K. zmocňuje společnost Groše s.r.o. ke všem úkonům vedoucím k vyřízení náhrady škody vzniklé v důsledku předmětné pojistné události a k přijetí pojistného plnění na účet společnosti, za smlouvu o postoupení pohledávky považovat nelze. Další dohodou rovněž ze dne 23. 10. 2006 (č.l. 93) mezi L. K. a společností Groše s.r.o. došlo pouze k dohodě o splatnosti nákladů za opravu jejího vozidla. Společnost Groše s.r.o. tak nedisponovala pohledávkou v celkové výši 68.693,- Kč, nýbrž pouze její částí ve výši 40.157,- Kč, která na ní byla postoupena, a kterou mohla dál platně postoupit na žalovaného. Další smlouvu o postoupení pohledávky na žalovaného ze dne 6. 4. 2009 však shledal neplatnou, protože M. L. v ní není označen jako jednatel společnosti Groše s.r.o., byť je u jeho jména uvedeno, že je budoucím jediným společníkem společnosti Groše s.r.o., vystupuje v ní jako soukromá osoba, která však předmětnou pohledávku nevlastnila, a proto předmětnou pohledávku na pojistné plnění postoupit nemohla. Dále uvedl, že z dohody o postoupení pohledávky nevyplývá, zda byla uzavřena předtím nebo poté, co byl notářským zápisem převeden na M. L. podíl ve společnosti Groše s.r.o., a že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že za společnost Groše s.r.o. jedná jednatel tak, že k napsané nebo otištěné obchodní firmě společnosti připojí svůj podpis, přičemž však na dohodě o postoupení pohledávky na žalovaného ze dne 6. 4. 2009 byl podpis M. L., absentovala však obchodní firma společnosti. Protože nedošlo k platnému postoupení předmětné pohledávky na žalovaného, bylo plnění vyplacené žalobcem dne 2. 9. 2009 bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen vydat. Navíc i v případě, že by došlo smlouvou ze dne 6. 4. 2009 k platnému postoupení předmětné pohledávky na žalovaného, zanikl by dluh žalobce již vyplacením pojistného plnění na účet společnosti Groše s.r.o. dne 26. 8. 2009, protože do té doby žalovaný žalobci postoupení pohledávky neprokázal a žalobci nebylo postoupení oznámeno ani společností Groše s.r.o. jako postupitelem. Pokud by tedy žalobce plnil na účet žalovaného poté, co jeho dluh zanikl plněním na účet společnosti Groše s.r.o., vzniklo by žalovanému rovněž bezdůvodné obohacení.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č.j. 17 Co 3/2013 – 141, podal žalovaný dovolání. Namítal:
a) Dohodu o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2009 uzavřel M. L. za společnost Groše s.r.o., nikoliv za sebe, když je navíc ze smlouvy zřejmé, že v momentě postoupení pohledávky již byl sepsán notářský zápis č. 17/2009 o převodu obchodního podílu na pana L. a ze smlouvy plyne, že byla uzavřená panem L., jakožto společníkem a jednatelem společnosti Groše s.r.o.
b) Není správné zjištění odvolacího soudu, že kopie dohody o postoupení pohledávky zaslal žalovaný žalobci až dne 27. 1. 2010, když žalovaný tvrdí, že tuto kopii zaslal v reakci na dopis žalobce ze dne 5. 1. 2010, jímž byl vyzván k vrácení vyplacené částky, protože chtěl žalobci připomenout, že pohledávka na něj byla platně postoupena. Pokud by žalobce neměl jistotu, že k postoupení pohledávky skutečně došlo, jistě by dne 2. 9. 2009 žalovanou částku neuhradil na účet žalovaného, zvlášť když dne 26. 8. 2009 předmětnou částku uhradil na účet společnosti Groše s.r.o.
c) Z předložených dokladů vyplývá, že i částka 28.536,- Kč měla náležet společnosti Groše s.r.o., a proto nebylo protiprávní, pokud byla tato pohledávka postoupena ze společnosti Groše s.r.o. na žalovaného.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že byl oprávněn od žalobce přijmout pojistné plnění v žalované výši a dále se plně ztotožnil s hodnocením věci odvolacím soudem. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky, nebylo toto žalovaným řádně učiněno, když žalobci zaslal email, v němž pouze sdělil změnu čísla účtu pro vyplacení pojistného plnění, nezmiňuje však postoupení pohledávky ze společnosti Groše s.r.o. na žalovaného. K vyplacení pojistného plnění žalovanému pak došlo omylem, když žalobce považoval nově uvedené číslo účtu za nové číslo účtu oprávněné společnosti Groše s.r.o. a příslušný zaměstnanec neprověřil, že výplata pojistného plnění již byla provedena ve prospěch společnosti Groše s.r.o.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o.s.ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. není dovolání „ přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží “
V souzené věci se sestává žalovaná částka ze dvou nároků s odlišným skutkovým základem. První z nároků se týká částky za opravu vozidla L. K. a dosahuje výše 28.536,- Kč a druhý z nároků se týká částky za nájem náhradního vozidla L. K. a dosahuje výše 40.157,- Kč. Dovolání žalovaného není přípustné ani proti jednomu z těchto nároků, neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč a současně se nejedná ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani o pracovněprávní vztah, či o věc uvedenou v §120 odst. 2 o.s.ř. (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.).
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci, který měl v řízení úspěch, výjimečně přiznána (§243c odst. 3, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.), protože náklady na vyjádření žalobce k dovolání žalovaného nelze považovat za náklady vynaložené k „ účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl “ ve smyslu §142 odst. 1 o.s.ř., když v tomto vyjádření žalobce v zásadě toliko zopakoval skutkový stav věci a právní posouzení věci odvolacím soudem, se kterým se ztotožnil.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání žalovaného je nepřípustné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu