ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.1796.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 1796/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Danielem Nevečeřalem, advokátem se sídlem v Chomutově, Revoluční 24, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., IČ: 00001350, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, o zaplacení 1.039.197,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 123/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2013, č. j. 10 Co 4/2013-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud z podnětu odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 25. 10. 2012, č.j. 6 C 123/2011-66, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.039.197,28 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že peněžní prostředky na účtu č. 111736328 u Investiční a poštovní banky, a.s., divize Poštovní spořitelna, které žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 17. 8. 2000, č.j. D 750/99-45, zdědil ve výši 1.039.197,28 Kč, byly za dobu do 24. 10. 2000 na základě dispozic žalobce zcela vyčerpány a účet byl zrušen. Žalobě o vydání těchto prostředků proto nebylo vyhověno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Citoval v něm ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ o. s. ř.“), aniž vymezil okolnosti, v nichž spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Měl přitom za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Konkrétně namítal, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy, na jejichž základě dospěl k závěru, že peněžní prostředky z účtu č. 111736328 u Investiční a poštovní banky, a.s., divize Poštovní spořitelna, byly již vyčerpány. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 31. 12. 2012 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K doplnění dovolání o vylíčení důvodů, v nichž je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolatele v dovolacím řízení nelze vyzývat (§243b části věty za středníkem, §43 o. s. ř.). Dovolání lze doplnit o uvedenou obligatorní náležitost jen po dobu trvání dovolací lhůty (§241b odst. 3 věty první o. s. ř.).
Dovolatel v projednávané věci okolnosti, v nichž spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), nevymezuje. Neuvádí totiž (krom citace textu ustanovení §237 o. s. ř.) žádné konkrétní důvody, z nichž by dovozoval, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vzhledem k absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jež v důsledku marného uplynutí dovolací lhůty již nelze doplnit (§241b odst. 3 věty první o. s. ř.), tak v dovolacím řízení pro vady dovolání nelze pokračovat.
Nad rámec výše uvedeného sluší se uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění skutkového stavu, z něhož vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolacím námitkám žalobce založeným na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu tudíž nelze přiznat právní relevanci.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), pro jeho vady odmítl (§243c odst. 1 věty první ve spojení s §243f odst. 2, 3 o. s. ř.).
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (§243b části věty před středníkem, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu