ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3122.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 3122/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Vodovod Pomoraví, svazek obcí , zastoupeného JUDr. Dagmar Unarovou, advokátkou v Olomouci, Horní Lán 1310/10A, proti žalované obci Přemyslovice , se sídlem v Přemyslovicích 281, zastoupené JUDr. Josefem Jansou, advokátem v Olomouci, Riegrova 11, o zaplacení 2.108.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 97/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2012, č. j. 17 Co 472/2010-432, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení proti žalované nepřiznává.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 5 C 97/2008-396, tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 2.108.800,- Kč s příslušenstvím, jak je podrobně specifikováno ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Výrokem II. téhož soudu byla žalované stanovena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 361.632,- Kč k rukám jeho zástupkyně.
Odvolací soud dovodil, že přiznaná částka je právním důsledkem ukončení členství žalované ve svazku obcí (dále též „svazek“), jenž vznikl za účelem výstavby vodovodního systému (zásobování) sdružených obcí okresů Šumperk, Olomouc a Prostějov. Podle rozhodnutí valné hromady svazku obcí ze dne 29. 11. 2005 byli členové svazku (obce) povinni platit roční zálohy na členský podíl určené na investiční výstavbu (podrobněji viz odůvodnění rozsudků nižších instancí). V případě projevu vůle směřujícímu k ukončení členství obce ve svazku musí dojít k oznámení obce o vystoupení ze svazku, jež musí být písemně podáno do 30. 6. kalendářního roku, aby členství skončilo k 1. 1. roku následujícího. Podmínkou ukončení členství dále podle stanov svazku bylo, že má obec uhrazeny všechny své závazky vůči svazku. Obec Přemyslovice měla stanoven valnou hromadou z výše uvedeného dne „nesplacený zůstatek podílu“ v částce 9.967.600,- Kč, z čehož první splátka ve výši 1.054.000,- Kč byla splatná do 30. 10. 2006 a druhá v téže výši do 30. 10. 2007. Mezi účastníky nebylo sporné, že obě splátky nebyly zaplaceny; žalovaná však – což akceptoval soud prvního stupně – tvrdila, že jí ke dni 1. 1. 2006 skončilo členství ve svazku obcí a povinnost platit další podíly na výstavbě již nemá. Tento právní názor však odvolací soud nepřijal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná obšírné dovolání, k jehož obsahu se dovolací instance vyjádří především průběžně v rámci svého právního posouzení věci. Podstatou dovolacích tvrzení, resp. dovolacího důvodu je argument, že „zaplacení finančních závazků“ není určitou a přezkoumatelnou podmínkou vystoupení ze svazku obcí; pasáže stanov svazku – jejich klíčový článek 3 – tak nepředstavují dostatečnou oporu ani pro tvrzení žalobce o dluhu žalovaného (majícího spočívat v podílu na nákladech výstavby vodovodu). Dovolatelka poukázala i na další výkladové problémy stran jednotlivých odstavců článku 3 zmíněných stanov a vedle odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku navrhla (podle obsahu dovolání), aby Nejvyšší soud jejímu dovolání vyhověl.
Ve vyjádření k dovolání žádal žalobce, aby bylo dovolání zamítnuto; vyjádření především obhajuje tezi o nemožnosti ukončení členství žalované obce ve svazku pro nesplnění všech závazků.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné pro diformitu rozsudků nižších instancí (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (nesprávné zjištění skutkového stavu), a taktéž podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolací soud předesílá, že se dovolacími tvrzeními cítí vázán jen zčásti. Obsah těchto tvrzení totiž dalece přesahuje obranu, kterou na podporu své procesní pozice používala žalovaná strana během řízení. Také z tohoto důvodu nižší instance neposuzovaly právní otázky věci v této šíři; dovolací řízení je však mimořádným a nenárokovým přezkumným řízením i v tom ohledu, že tu nelze „dohánět“ argumenty, jež procesní strana opomněla přednést během nalézacího řízení. Součástí právního posouzení věci dovolacím soudem jsou proto ta tvrzení, která lze považovat za podstatná pro ty právní aspekty věci, jež považuje dovolací soud za určující.
Připomenout je třeba též právní status žalobce jako právního subjektu. Jde o zájmové sdružení právnických osob podle §20f a následujících obč. zák. Ač je tato forma sdružení, známá z minulosti z hospodářského zákoníku, využívána převážně pro sdružení investic za účelem dosažení určitého ekonomického cíle (výstavba rozsáhlejšího charakteru), je její právní úprava, zahrnutá do občanského zákoníku, značně kusá (pět převážně stručných paragrafů) a pro průběh vztahů mezi partnery ve sdružení jsou takřka výhradně rozhodné stanovy – ty jsou skutečný lex contractus . Závaznost stanov pro účastníky sdružení, nepochybně požívající soudní ochranu, však nemůže být bezvýhradná. V této věci jde mimo jiné o to, zda mohou stanovy vytvořit (právně vágní) překážku pro vystoupení člena sdružení (obce ze svazku) a zda je člen povinen se stanovami řídit i za této situace. Přitom je nutné brát v úvahu, že členství ve sdružení (svazku) je nikoli nucené, ale dobrovolné (srov. čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z posledně popsaného pohledu neobstojí argument, že by vystoupení žalované obce ze svazku nemělo právní platnost, resp. že by nevyvolalo obcí zamýšlené právní účinky. Žalovaná splnila časové podmínky vystoupení: provedla je písemně do 30. 6. určitého roku (stalo se tak konkrétně dopisem doručeným svazku právě 30. 6. 2005) a vznikl tak předpoklad ukončení členství obce dnem 1. 1. 2006. Druhou skupinu podmínek skončení členství ve svazku upravuje – též – článek 3 odst. 3.5. stanov svazku a tyto podmínky stojí za rozvedení. Jsou jimi
- stav, za něhož byly „závazky vystupující obce zcela uhrazeny“;
- namísto úhrady závazků byla s vystupující obcí uzavřena smlouva o uznání závazků (co do důvodu, výše, termínu úhrady, způsobu úhrady).
Tento požadavek stanov považuje dovolací soud, alespoň ve světle zjištěného skutkového stavu a textu souvisejících norem stanov, za nereálný a právně neúčinný; podle dovolací instance je pro vystoupení ze svazku rozhodné pouze splnění časových podmínek.
Jednou věcí je však právní relevance vystoupení obce ze svazku, druhou otázka vzniku, trvání, struktury a oprávněnosti finančních „závazků“ obce ke svazku.
Plnění obce vyplývající z účasti ve svazku (podíl na nákladech stavby vodovodu, „členský podíl“) totiž není vždy svázáno s existencí členství obce ve svazku . Vypovídají o tom ustanovení článku 3 odst. 3. 4. a odst. 3. 6. stanov.
Podle prvního zmíněného ustanovení musí obec, jež vstupuje do již existujícího svazku, uhradit z vlastních zdrojů „členské příspěvky a zálohy na členský podíl“ zpětně od vzniku svazku .
Podle druhého z těchto ustanovení vystoupí-li obec ze svazku před dokončením „příslušné části vodovodu svazku“ a „před zaplacením všech finančních závazků“, je povinna zaplatit svazku „podíl na nákladech příslušné části vodovodu svazku“, a to
- je-li již v obci vybudována vodovodní síť svazku, za všechna zařízení „příslušné části vodovodu svazku“;
- není-li v obci (ještě) vybudována tato síť, podíl za „všechna společná zařízení“ příslušné části vodovodu svazku.
Zní to sofistikovaně, ale je to zcela logické. Obec přece neprofituje jen z vodovodního „potrubí“ (řadu) vybudovaného na „jejím území“ v rámci sdružené investice realizované svazkem obcí. Předpokladem k odběru vody je především to, že byla vybudována celá síť, jež vodu rozvádí. K tomu je však třeba dodat, že náklady na stavbu vodovodu vznikají postupně a mohou být v definitivní podobě stanoveny až po ukončení celé akce. Plyne z toho (viz též výše), že také obec, která ze svazku vystoupila, nemůže být zbavena povinnosti uhradit svůj podíl na celkových nákladech akce až do jejího dokončení. Taková platba již není závislá na existenci členství obce ve svazku.
Do vyúčtování celkových nákladů je jediným možným platebním prostředkem postupné placení „ročních záloh“ , stanovovaných valnou hromadou (článek 3 odst. 3.3. písm. d/ stanov). Je-li předmětem žaloby svazku obcí zaplacení dvou dlužných záloh žalovanou, jde o nárok zcela legitimní a především – mající svou oporu ve stanovách . Jinou věcí je, jaké budou (či snad již jsou) celkové náklady akce a kolik bude činit podíl žalované obce za situace, kdy – má-li dovolací soud vycházet z jejích tvrzení – vodovod nebyl na jejím území vybudován či dobudován. Před příslušným vyúčtováním – vypořádáním - tedy nejsou požadované platby (v žalované výši) ničím jiným než zálohou.
Odvolací soud proto rozhodl po věcné stránce zcela správně, když žalobci nárokovanou částku s příslušenstvím přiznal.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za použití §150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele – při relativně značné výši nákladů řízení odvislých od jeho předmětu – spatřuje dovolací soud v tom, že na jedné straně jde sice o nárok svědčící žalobci proti žalované, na straně druhé však není vůbec jisto, jak skončí definitivní vypořádání mezi oběma účastníky. Není dokonce, byť zatím v teoretické rovině, vyloučeno, že by žalovaná již nebyla výrazněji platebně zatížena (což může dopadnout i na její dosavadní plnění ve prospěch svazku včetně částek již zaplacených, resp. přiznaných).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. ledna 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu