ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3839.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 3839/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně I. J., zastoupené JUDr. Hanou Bayerovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Jeremiášova 18, proti žalovanému I. J., zastoupenému Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, o zaplacení částky 318.700,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 EC 880/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2012, č. j. 54 Co 331/2012 – 71, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2012, č. j. 54 Co 331/2012 – 71, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 318.700,- Kč. Svůj nárok doložila výpisy z účtu, ze kterých vyplynulo, že ve dnech 4. 5. 2009 – 14. 5. 2009 převedla v několika splátkách žalovanou částku na účet, o němž tvrdila, že patří žalovanému. Dále uvedla, že uvedenou částku žalovanému poskytla na základě ústní smlouvy o půjčce.
Žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnil tím, že se žalobkyní smlouvu o půjčce neuzavřel. Pokud jde o poskytnuté finanční prostředky, naopak uvedl, že se jednalo o splacení dluhu, který vznikl žalobkyni a jejímu bývalému manželovi vůči žalovanému.
V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně popřela, že by měla se svým bývalým manželem vůči žalovanému nějaký dluh a nadále trvala na svém tvrzení, že se jednalo o půjčku poskytnutou žalovanému. Na jednání dne 6. 10. 2011 (č. l. 26), které bylo prvním jednáním ve věci a k němuž byli účastníci přizvání pomocí vzorů 028 a 029 doporučených sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. 6. 2009, č. j. 126/2009-OD-ORG (srov. č. l. 23), byl žalovaný vyzván podle §118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně pohledávky vůči žalobkyni a jejímu bývalému manželovi a současně podle §118a odst. 3 o. s. ř. k předložení důkazů k tomuto tvrzení. Zástupce žalovaného uvedl, že je schopen doplnit své vyjádření ve lhůtě do 1 týdne, s tím, že navrhne svědky k prokázání tvrzení žalovaného. Následně bylo jednání odročeno na 27. 10. 2011 „ za účelem provedení výše uvedeného “. V dopisech ze dne 18. 10. 2011 (č. l. 27 a 28) a na jednání dne 27. 10. 2011 (č. l. 33) navrhl zástupce žalovaného výslech svědků k prokázání tvrzení žalovaného.
Okresní soud v Třebíči jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 13 EC 880/2011 – 38, žalobu zamítl, když uvedl, že se žalobkyni nepodařilo prokázat existenci tvrzené smlouvy o půjčce a vzal ze svědeckých výpovědí za prokázané, že žalobkyní zaplacené finanční prostředky byly splátkou dluhu, který měla vůči žalovanému společně s bývalým manželem.
Krajský soud v Brně jako odvolací soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2012, č. j. 54 Co 331/2012 – 71, k odvolání žalobkyně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně skutečně na účet žalovaného převedla 318.700,- Kč, a naopak dospěl k závěru, že se jí nepodařilo prokázat uzavření tvrzené smlouvy o půjčce s žalovaným. Dále v této souvislosti odvolací soud uvedl, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 6. 10. 2011 plyne, že žalovanému byla poskytnuta lhůta o délce jednoho týdne k doplnění svých tvrzení a navržení důkazů o tom, že peníze zaplacené na jeho účet žalobkyní byly vrácením dluhu, který vůči němu měla se svým bývalým manželem. Protože žalovaný navrhl tyto důkazy až po uplynutí jednoho týdne od zmíněného jednání, nesměl soud prvního stupně podle zásady koncentrace řízení zakotvené v §118b odst. 1 o. s. ř. k těmto důkazům přihlížet. Za této situace odvolací soud k navrženým důkazům nepřihlížel. Následně vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce, dospěl odvolací soud k závěru, že prostředky převedené na účet žalovaného jsou bezdůvodným obohacením, které získal žalovaný na úkor žalobkyně, a které má proto povinnost vydat.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2012, č. j. 54 Co 331/2012 – 71, podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítá, že pokud navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení víc jak týden po jednání konaném dne 6. 10. 2011, nebyla porušena zásada koncentrace zakotvena v §118b o. s. ř. a připuštění těchto důkazů soudem prvního stupně bylo zákonné. Navíc uvedl, že nemůže obstát domněnka odvolacího soudu, podle níž ze zápisu z jednání konaného dne 6. 10. 2011 vyplývá, že měl žalovaný povinnost navrhnout důkazy do jednoho týdne ode dne konání tohoto jednání.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť svým rozsudkem ze dne 19. 7. 2012, č. j. 54 Co 331/2012 – 71, Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Třebíči 27. 10. 2011, č. j. 13 EC 88/2011 – 38.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
K námitce, že připuštěním důkazních návrhů žalovaného nebyla porušena koncentrace řízení, dovolací soud především odkazuje ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., podle kterého pokud nebyla provedena příprava jednání „ mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností .“. Ustanovení §118b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §118b odst. 2 o. s. ř. pak účinky koncentrace řízení vylučuje v případě, že účastníci nebyli o účincích koncentrace řádně poučeni v předvolání k jednání, jehož skončením má koncentrace nastat.
V souzené věci dovolací soud poté, co ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnul k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke zmatečnostem, konstatuje, že důkazní návrhy žalovaného učiněné v řízení před soudem prvního stupně ve dnech 18. 10. 2011 a 27. 10. 2011 nelze shledat opožděnými už proto, že účinky koncentrace řízení skončením prvního jednání ve věci dne 6. 10. 2011 byly v souzené věci vyloučeny již s ohledem na absenci řádného poučení účastníků ve smyslu §118b odst. 1 o. s. ř. v předvolání k tomuto jednání. Účastníci byli k tomuto jednání předvoláni pomocí vzorů 028 a 029 doporučených sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. 6. 2009, č. j. 126/2009-OD-ORG, které však neobsahovaly poučení o koncentraci řízení, jak vyžaduje §118b odst. 3 o. s. ř., který zároveň v případě absence poučení v předvolání k jednání účinky koncentrace řízení vylučuje. I v případě, že by účastnící o koncentraci řízení byli poučeni v předvolání k jednání probíhajícímu dne 6. 10. 2011, byla by koncentrace řízení ke skončení tohoto jednání vyloučena z důvodů, že soud prvního stupně účastníky o účincích koncentrace ve smyslu §118b o. s. ř. nepoučil před koncem jednání, jehož skončením měla koncentrace řízení nastat (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010).
Jde-li o řešení otázky, jak dlouhou lhůtu soud prvního stupně při jednání dne 6. 10. 2011 žalovanému k navržení důkazů poskytl, dovolací soud konstatuje, že podle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 6. 10. 2011 (č. l. 26) soud vyhlásil usnesení následujícího znění: „ Jednání se odročuje na 27. 10. 2011 v 9,00 hod. v míst. č. 1c/přízemí za účelem provedení výše uvedeného “. Citované usnesení soud prvního stupně vyhlásil poté, co bylo zaprotokolováno: „ Právní zást. žalovaného uvádí, že dle výše uvedeného poučení je schopen doplnit své vyjádření ve lhůtě do 1 týdne s tím, že soudu navrhne svědky k prokázání tvrzení, popř. zajistí účast svého klienta na jednání a navrhne jeho účast. výpověď.“ .
Uvedené odvolací soud interpretoval tak, že soud odročil jednání na 27. 10. 2011, přičemž důvodem odročení bylo, aby žalovaný ve lhůtě jednoho týdne navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Dovolací soud dospěl k závěru, že možná je i další interpretace, a sice že jednání bylo odročeno na 27. 10. 2011 za účelem navržení důkazů a prokázání tvrzení žalovaného nejpozději na tomto jednání. Vzhledem k tomu, že uvedenou část protokolu o jednání před soudem prvního stupně lze interpretovat dvěma různými způsoby, je nezbytné použitou interpretaci řádně odůvodnit. Navíc usnesení o odročení jednání výslovně nestanovuje jednotýdenní lhůtu k doplnění, resp. navržení důkazů k prokázání tvrzení ve smyslu §118b odst. 1 o. s. ř. a žádné jiné usnesení, kterým by byla žalovanému výslovně poskytnuta jednotýdenní lhůta k doplnění, resp. navržení důkazů k prokázání tvrzení se ve spisu nenachází. Dále dovolací soud uvádí, že pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatuje, že z průběhu prvního jednání ve věci s §118b o. s. ř. je třeba učinit závěr, že žalovaný „ byl povinen učinit důkazní návrhy u jednání konaného dne 6. 10. 2011, nanejvýše lze „odročení jednání za účelem provedení výše uvedeného“, považovat za poskytnutí lhůty k navržení důkazů žalovaným dle jeho požadavku, tj. lhůty týdenní od konání prvního jednání ve věci “, nelze z uvedeného nijak dovodit důvody, ani pro závěr o povinnosti žalovaného učinit důkazní návrhy u jednání konaného dne 6. 10. 2011, ani pro závěr, že byla žalovanému poskytnutá lhůta jednoho týdne od konání tohoto jednání k navržení důkazů k prokázání svých tvrzení.
Odvolací soud proto pochybil, pokud považoval důkazní návrhy učiněné žalovaným dopisy ze dne 18. 10. 2011 a na jednání dne 27. 10. 2011 za opožděné, aniž by řádně odůvodnil jím použitou interpretaci citovaného usnesení soudu prvního stupně, když navíc další postup soudu prvního stupně svědčí ve prospěch druhé možné interpretace totiž, že jednání bylo odročeno na 27. 10. 2011 za účelem navržení svědků k prokázání tvrzení žalovaného. Konkrétně z protokolu z jednání dne 27. 10. 2011 (č. l. 31 – 36) plyne, že Okresní soud v Třebíči jako soud prvního stupně důkazní návrhy žalovaného neshledal opožděnými, nýbrž je všechny připustil. Navíc z téhož protokolu plyne, že žalobkyně nenamítala opožděnost návrhu na výslech jejího bývalého manžela Ing. P. J., který zástupce žalovaného navrhl právě až v průběhu jednání konaného dne 27. 10. 2011 (č. l. 33). Stručně řečeno jestliže odvolací soud bez dalšího konstatoval, že žalovaný „ byl povinen učinit důkazní návrhy u jednání konaného dne 6. 10. 2011, nanejvýše lze „odročení jednání za účelem provedení výše uvedeného“, považovat za poskytnutí lhůty k navržení důkazů žalovaným dle jeho požadavku, tj. lhůty týdenní od konání prvního jednání ve věci “, pak se nelze vyhnout závěru, že tento nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění činí rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné a tudíž stižené vadou ohrožující správnost rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4455/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/99).
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. a §243b odst. 3, věty první o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu