ECLI:CZ:NS:2013:28.ND.127.2013.1
sp. zn. 28 Nd 127/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně nezletilé Z. S. , zastoupené matkou M. L., obě bytem T., zastoupenou JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti žalované České pojišťovně, a. s., IČ: 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení 3.073.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 76/2012, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 76/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil spis k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Šumperku. Uvedl, že v obvodu tohoto soudu bydlí nezletilá žalobkyně, která trpí četnými závažnými zdravotními obtížemi a jejíž zdravotní stav má být v předmětném soudním řízení, v němž se domáhá náhrady škody na zdraví, znalecky posouzen. Upozornil na skutečnost, že v obvodu uvedeného soudu bydlí též svědci navržení k výslechu. Z vylíčených okolností Obvodní soud pro Prahu 1 dovozuje, že zdravotní stav žalobkyně by měl být vyšetřen co nejblíže jejímu bydlišti. Dle názoru soudu je přitom neúčelné, aby soudní znalci cestovali za účelem podání znaleckého posudku až do 230 km vzdálené P., resp., aby do P. cestovali předvolaní svědci. Nehospodárnými shledává předkladatel rovněž eventuální náklady spojené s účastí účastníků řízení či jejich zástupců u dožádaného soudu. Dle jeho názoru je proto vhodné, aby projednávaná věc byla přikázána Okresnímu soudu v Šumperku.
Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila. Poukázala na okolnost, že v P. sídlí její právní zástupkyně i žalovaná pojišťovna. V případě přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku by tak docházelo k navyšování nákladů řízení spojených s účastí stran na soudních jednáních.
Žalovaná s přikázáním věci souhlasila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci by se přikázání věci výrazně nepříznivě projevilo v poměrech žalobkyně, s ohledem na jejíž zdravotní stav má být věc přikázána okresnímu soudu v obvodu jejího bydliště a která s přikázáním věci nesouhlasí. Nesla by totiž zvýšené náklady spojené s účastí své právní zástupkyně, mající sídlo v P., na procesních úkonech realizovaných Okresním soudem v Šumperku. Sama skutečnost, že žalobkyně a svědci označení účastníky řízení bydlí v obvodu tohoto soudu přitom důvod pro přikázání věci nezakládá. Případnou nezbytnou osobní účast ať již žalobkyně či svědků při určitém úkonu (účastnické či svědecké výpovědi apod.) je totiž možno řešit dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918).
Není též bez významu, že žalobkyně označením soudu I. stupně uskutečnila volbu soudu podle ustanovení §87 odst. 1 o. s. ř. o místí příslušnosti (na výběr dané). Přikázání věci jinému soudu by tedy směřovalo proti procesnímu projevu vůle žalobkyně.
Jelikož v posuzovaném případě výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně naplněny nejsou, Nejvyšší soud návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 nevyhověl a předmětnou věc Okresnímu soudu v Šumperku ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. května 2013
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu