ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1053.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1053/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Mgr. T. V., proti žalované Finex Real a. s., se sídlem v Pardubicích, Jiřího z Poděbrad 2593, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 60 75 35 44, zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, Soudní 154/1, PSČ 568 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 271/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-135, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. května 2010, č. j. 36 Cm 271/2008-69, ve znění opravného usnesení ze dne 16. března 2011, č. j. 36 Cm 271/2008-94, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 52 Sm 262/2008-10, kterým žalované uložil zaplatit (původní) žalobkyni (Ing. Z. Z.) částku 2,500.000,- Kč s 6% úrokem od 2. října 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu 8.333,- Kč a náklady řízení.
Vrchní soud v Praze v průběhu řízení o odvolání žalované proti shora uvedenému rozsudku ve věci samé usnesením ze dne 14. září 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-135 – odkazuje na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) –nevyhověl návrhu Ing. Z. Z., aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila L. Č.
Podle odvolacího soudu „aktuální procesní situace je taková, že žalobkyní v dané věci je Mgr. T. V., insolvenční správkyně, když Ing. Z. je v konkursu. Vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně podala ve lhůtě určené soudem návrh na pokračování v řízení, nezůstala dlužnice Ing. Z. účastníkem předmětného řízení (žalobkyní) a tedy nemá aktivní legitimaci k podání návrhu na vstup nového žalobce namísto dosavadního. Takový návrh by (prakticky obecně vzato) mohla (při splnění zákonných podmínek) podat v daném případě jenom insolvenční správkyně“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., považujíc za otázku zásadního právního významu, zda „soud byl oprávněn o návrhu Ing. Z. Z. dle ustanovení §107a o. s. ř. rozhodnout bez dalšího nebo zda byl povinen před vydáním napadeného rozhodnutí s odkazem na ustanovení §118a odst. 4 o. s. ř. poučit Mgr. T. V. o možnosti podat návrh na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř.“ Přiklánějíc se ke druhému z uvedených názorů, požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud především předesílá, že – jak je zřejmé z obsahu spisu – Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. ledna 2012, č. j. KSPA 48 INS 16868/2001-A-28/celk. 6, mimo jiné zjistil úpadek dlužnice Ing. Z. Z., na její majetek prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. T. V. Ve smyslu ustanovení §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se odvolací řízení v projednávané věci přerušilo. Následně insolvenční správkyně k výzvě Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2012, č. j. 5 Cmo 374/2010-112, podáním daným k přepravě na poštu dne 30. dubna 2012 a doručeným odvolacímu soudu dne 3. května 2012, podala návrh na pokračování v řízení; dnem, kdy soudu došel návrh insolvenční správkyně na pokračování v řízení, se insolvenční správkyně stala účastníkem řízení místo dlužnice (původní žalobkyně) [§264 odst. 1 insolvenčního zákona]. Přitom návrh na vstup L. Č. do řízení (§107a o. s. ř.) podala dlužnice podáním doručeným odvolacímu soudu dne 24. července 2012 (předaným na poštu k přepravě 21. července 2012).
Dovolání žalované, které je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. [podmínka formulovaná návěštím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), je obsolentní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904 (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], Nejvyšší soud jako zjevně bezdůvodné odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak zejména proto, že na řešení dovolatelkou vymezené otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a naopak právní posouzení věci, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí a podle něhož původní žalobkyně není aktivně legitimována k podání návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř., dovolatelka nijak nezpochybnila. O tom, že na závěr o (ne)důvodnosti návrhu původní žalobkyně na vstup „tvrzené“ nabyvatelky práva do řízení podle ustanovení §107a o. s. ř. nemůže mít postup odvolacího soudu ve vztahu k insolvenční správkyni původní žalobkyně žádný vliv, pak nemohou být žádné pochybnosti.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu