ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1057.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1057/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, proti žalované BPA sport marketing a. s. , se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25069764, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059 , PSČ 110 00, o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 62/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. 2 Cmo 24/2010-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 8. září 2009, č. j. 5 Cm 62/2007-142, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Předně je třeba zdůraznit, že na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z námitky, podle níž odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti plynoucí z výpisů z obchodního rejstříku (vazby mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s.), neboť jí dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Ten ovšem nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici, a k jejímu přezkoumání tudíž nelze dovolání postupem podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit (§237 odst. 3 část věty za středníkem, §241a odst. 3 o. s. ř.).
Nehledě k tomu a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti uvedené námitky Nejvyšší soud (s ohledem na skutečnosti, v nichž dovolatel spatřuje naplnění předpokladů pro aplikaci §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“) dodává, že – jak plyne z jeho ustálené judikatury – ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. nedopadá na převody majetku na jakékoliv osoby, ale toliko na převody majetku na osoby v označeném ustanovení vypočtené (srov. např. rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3203/2009, jenž – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000 – je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3619/2009, uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož smluvní zástupce společnosti (s výjimkou prokuristy) není osobou, na níž by se vztahovalo ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 1571/2007), a takovou osobou tudíž není ani osoba jemu blízká, nevztahuje se ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. (jež dopadá i na převody mezi akciovou společností a osobami uvedenými v §196a odst. 1 obch. zák.) na převody majetku mezi společností a osobou, jež by mohla být považována za osobu blízkou smluvnímu zástupci společnosti.
V situaci, kdy dovolání nelze připustit k přezkoumání závěru odvolacího soudu, podle něhož se dovolateli „nepodařilo prokázat obcházení ustanovení §196a odst. 3 obch. zák.“ (rozuměj skutečnosti svědčící o takovém obcházení), pak napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani další dovoláním zpochybněné závěry, podle nichž se ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. ani před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku a smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s., lze „považovat za převod aktiv učiněný při běžném obchodním styku“. Je tomu tak proto, že přezkoumání uvedených závěrů nemůže ovlivnit výsledek sporu a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bez ohledu na uvedené pak Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož se ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. ani před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku, formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2009, pod číslem 170.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.163,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži dovolatele celkem 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu