ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1217.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1217/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) JUDr. Z. H., bytem v Praze 3, Husinecká 13, a b) Prof. Ing. V. P., CSc., bytem v Praze 3, Husinecká 13, proti žalovanému Společenství pro dům č. p. 541/13 v Husinecké ulici na Praze 3, se sídlem v Praze 3, Husinecká 13, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 71228438, zastoupeného Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, K Merfánům 178/47, PSČ 318 00, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 258/2008, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č. j. 14 Cmo 63/2010-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobců usnesení ze dne 20. října 2009, č. j. 75 Cm 258/2008-94, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 27. března 2008, „a to usnesení U1: ,Zálohy na správu domu se budou vnitřně dělit na fond oprav, fond provozu domu a fond provozu výtahu‘ a usnesení U2: ,Shromáždění souhlasí, aby nevyčerpané zálohy na správu domu vnitřně členěné do fondu oprav, fondu provozu domu a fondu provozu výtahu byly převedeny jako zálohy spojené se správou domu do dalšího účetního období v duchu odstavce 2 §15 zákona 72/1994 Sb.‘“ (první výrok), změnil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož napadená usnesení shromáždění vlastníků jednotek nejsou v poměrech projednávané věci důležitou záležitostí ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), a přehlasovaným vlastníkům tak nevzniklo právo požádat soud o jejich přezkum postupem podle označeného ustanovení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. důvody usnesení ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněného pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 částku 5.000,- Kč. Po snížení o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, když zástupkyně žalovaného učinila v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání, jde o částku 2.500,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějším předpisů částkou 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 3.388,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., čl. II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 30. dubna 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu