ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1741.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1741/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. K. T. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně RAJA, spol. s r. o. "v likvidaci", identifikační číslo osoby 47051949, proti žalovanému JUDr. J. Č. , o zaplacení 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 1/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 335/2009-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 20. dubna 2009, č. j. 59 Cm 1/2009-27, uložil Krajský soud v Praze žalovanému zaplatit žalobci částku 800.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši určené ve výroku I., zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal dalších úroků z prodlení vyčíslených ve výroku II. a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. „v části ohledně přisouzení částky 800.000,- Kč“, změnil jej v části týkající se příslušenství a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje naplnění dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu,
podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Odvolací soud uzavřel, že pohledávka žalobce (úpadkyně) nezanikla v důsledku jednostranného započtení provedeného žalovaným, neboť žalovaný jednak započetl proti pohledávce úpadkyně neexistující pohledávku a jednak „samotný úkon započtení není dostatečně určitý“.
Žalovaný, ač brojí proti oběma závěrům odvolacího soudu, ve vztahu k závěru o neurčitosti jednostranného započtení neotevírá žádnou právní otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k vyhovění žalobě, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže,
a dovolání je – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Jelikož závěr, podle něhož jednostranným započtením nemohla žalobou uplatněná pohledávka zaniknout, jelikož projev vůle dovolatele nebyl určitý, obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro vyhovění žalobě, a připustit dovolání k jeho přezkoumání s ohledem na absenci jakékoliv otázky zásadního právního významu nelze, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro řešení otázky, zda pohledávka, jíž dovolatel užil k započtení, vůbec vznikla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu