ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.190.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 190/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele Ing. A. H. , , zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti společnosti Česká průmyslová a. s. "v likvidaci" , se sídlem Praze 1, Novém Městě, Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 43871658, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 21. ledna 2009, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 16/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 48/2010-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 9. září 2009, č. j. 80 Cm 16/2009-18, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady společnosti Česká průmyslová a. s. (nyní Česká průmyslová a. s. "v likvidaci", dále jen „společnost“), konané dne 21. ledna 2009, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle ustanovení §183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Otázku souladu právní úpravy práva výkupu účastnických cenných papírů (ustanovení §183i až §183n obch. zák.) s ústavním pořádkem, v jejímž posouzení dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, totiž odvolací soud zodpověděl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4118/2011, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu a jež je dovolateli známo, neboť jím Nejvyšší soud odmítl jím podané dovolání, a judikaturu v něm citovanou), jakož i v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 36/13 (dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu